Zajímavé by byly i počty členů jednotlivých parlamentních stran a vývoj těchto počtů. Bohužel tyto údaje hodně stran úspěšně tají nebo zamlžuje. Strany zřejmě nijak zvlášť o nové členy nestojí. Mají stálé štědré příjmy z našich daní a to nejen za volby, jak tomu bylo třeba za první republiky, ale během celého volebního období a určitě nestojí o financování rozsáhlého stranického aparátu.
Kdyby totiž strany stály o nové členy, viděli bychom možná jejich celostránkové reklamy i jindy než těsně před volbami. Na ty nelitují vydat mnoho desítek milionů. Nic strany a zejména stranické "grémia" nenutí poslouchat názory a potřeby více či méně nespokojené většiny. Ta nechodí k volbám i proto, že si prostě nikoho z
nabídky nevybere. I ve volbách platí známé zákony trhu. Nebo si myslí, že vládnoucí menšina takto pochopí, že již o ni nespokojená většina nestojí.
Ale chyba lávky. Vládnoucí menšina vládne dál, dále neúnosně komplikuje, záplatuje a individualizuje děravý systém zákonů, vyhlášek a nařízení, generuje nové úřady a úředníky aniž ruší jiné, toleruje velké neplatiče daní a zdravotního a sociálního pojistného, nedokáže zajistit pojmenování a potrestání pachatelů rozsáhlé trestné činnosti, která je ovšem mnohdy podle litery zákona zcela legální či nedokazatelná.
Zajímají ji vůbec ještě takovéto "prkotiny" z jejich volebních programů? Za této situace se nelze divit tomu, že se někteří zcela bezúhonní a mravní lidé rozhodnou porušovat zákon, který je z hlediska jejich vlastního a nejvyššího mravního zákona nemravný, a riskovat tak vlastní kůži a existenci. Vím přesně, o jakém motivu a pocitu mluvím, zažil jsem ho osobně koncem roku 1989. Držím vám palce.
Jiří Císař, Chotěboř
