Takové, které by z dosavadního "učení látky" udělaly "vzdělávání pro život".
Když ministryně Buzková přebírala opratě po kolegovi Zemanovi, čekalo se, že využije své popularity a práskne pořádně do koní: klíčový školský zákon, který navazuje na slavnou Bílou knihu, ale ne a ne překročit práh Strakovky.
Koalice si znovu bude ujasňovat, cože to vlastně se školstvím chce. Rozličná "ujasňování" však trvají už přinejmenším desetiletku. Sociální demokracie z toho vládne pět a půl roku, současná trojkoalice půldruhého roku. Slovo vzdělání používá častěji než žák učebnici.
A co se za tu dobu změnilo? Nejvíc ta naděje v Petru Buzkovou. Vytrácí se jako její popularita. Čekáním na školský zákon někdejší žáčkové poněkud zestárli.
Na prvním stupni se vzdělávají už sice moderně, na druhém stupni však stále biflují, přitom podle mezinárodních srovnání nerozumějí psanému textu a mezi vrstevníky z vyspělých států patří do horší poloviny.
Proč? Protože učitelé jsou vzděláváni stále stejně jako před léty. Protože střední školy mají pořád přijímačky, kde si absolventi základních škol bez navrčené sumy znalostí neškrtnou.
Vina je především v sociální demokracii, ve stylu jejího uvažování - ve volebním programu v pasáži týkající se školství píší, že modelové voličce "tetě Kláře", matce studenta, jde hlavně o to, aby nemusela za syna Honzu platit školné.
Vážně?! Patří-li "teta Klára" k většině moudrých rodičů, jde jí především o to, aby Honza získal vzdělání, po kterém touží a s nímž se v Evropské unii neztratí ani teď, ani za dvacet let. Jenže tohle přání Petra Buzková zatím Kláře a Honzovi neplní.
