Pane velvyslanče, Češi nejsou příliš věřící národ. Určitě je bude zajímat, jak je to s vámi. Věříte v Boha?
Ano, jsem věřící. Já i moje rodina jsme presbyteriáni a pravidelně chodíme do kostela. Oba moji synové byli pokřtěni v presbyteriánském kostele.
Co si myslíte o Darwinově teorii evoluce?
Není to něco, čím bych se příliš zabýval.
Odkud jsou vaše kořeny?
Moje rodina pochází z různých částí Evropy. Máme německé předky, otec mé ženy byl Švéd a část jejích příbuzných pochází i z Británie. Jak vidíte, je to s námi jako s většinou Američanů. Jsme prostě zemí imigrantů.
Říká se, že vaši novou diplomatickou kariéru začal telefonát prezidenta Bushe a jeho výzva, abyste se stal velvyslancem v Praze. Je to pravda?
Tak úplně jednoduché to nebylo. Nejprve přišel telefonát z Bílého domu, zda bych nepřijal funkci amerického velvyslance, ale nebyla tehdy zmíněna žádná země.
Čekal jste to, byl jste na to připraven?
Ne, vůbec. Bylo to velké překvapení. Ale takřka hned jsem souhlasil. Po několika měsících, letos v březnu, pak zazvonil telefon z Bílého domu podruhé, zda bych se nechtěl stát ambasadorem v Praze.
Zvažoval jste tu nabídku dlouho?
Ne, rozhodl jsem se velmi rychle.
Co to pro vás znamená?
Samozřejmě, že to pro mne znamená velkou změnu v životě. Byl jsem v Milwaukee ve vedení velké právnické společnosti, pracoval jsem hodně i pro Republikánskou stranu. Ale je pro mě velkou ctí, když mě prezident USA požádá o službu mé zemi. A když mi zavolal, nijak jsem neotálel. Poradil jsem se s manželkou a velmi rychle jsme se dohodli, že to je něco, co chceme udělat, navíc s hrdostí.
Byl to pro vaši paní problém, odejít z práce, něco obětovat?
Určitě. Je terapeutka, pracovala s pacienty po mozkových a srdečních příhodách, po vážných úrazech. Ale souhlasila s tím, že si udělá pauzu a pojede se mnou a s naším mladším synem do Prahy. Náš druhý starší syn zůstal v USA, kde studuje na univerzitě.
Domníváte se, že nekariérní diplomat, může vykonávat diplomatické úkoly stejně dobře, nebo snad dokonce lépe, než diplomat kariérní?
Nevím zda lépe. Mám ale jinou průpravu a zkušenosti a jiné schopnosti než kariérní diplomaté. Jsem přesvědčen, že mi velmi pomůže moje zkušenost z právnické praxe, z řízení společnosti, z politiky. Navíc mám v Praze skvělý tým, někteří pracují v americké diplomacii už dlouhé roky a já velmi spoléhám na jejich zkušenosti.
Vaše pozice bude nepochybně složitější než pozice vašich předchůdců. Jsou tu stále palčivější a diskutovanější problémy amerických víz, ale také otázka, zda na našem území bude americké vojenská základna. Je dost Čechů, kteří mají k tomuto vyhraněné postoje - žádná víza a také žádná vojenská základna. Jak se s tím hodláte vypořádat?
Pro nás jsou to dva velmi důležité momenty. Chápu, že pro vás je záležitost zrušení amerických víz velmi závažná. Sám jsem strávil svůj dosavadní život jako právník, který se zabýval řešením sporných záležitostí. Nejlepším způsobem, jak to celé uchopit, je proto o této problematice vést jednání s vašimi diplomaty. Zároveň je naší snahou i maximálně zefektivnit a usnadnit vízový proces pro české občany. A jak sleduji, tak počet českých návštěvníků v USA stále stoupá, za loňský rok to bylo téměř 46 000. A jen v uplynulém týdnu jsme vydali českým občanům 630 víz. To jsou dobré zprávy. Naše země Čechy vítá.
Už jste nějaká jednání zahájili?
Ano minulý týden jsem jednal s ministrem Vondrou a dohodli jsme se, že jednání budou pokračovat.
Jak to vypadá s případnou americkou základnou?
USA zatím nerozhodly o tom, zda nabídnou České republice možnost zřízení základny na vašem území, ale pokud tak učiní, konečné rozhodnutí bude věcí jedině české strany, ne Američanů. Pokud tu nabídku přijmete, osobně si myslím, že to bude dobře, protože tato základna nepřispěje jen k vyšší bezpečnosti USA, ale i Evropy a České republiky ve složitém období pro celý svět.
Jaké si sám zde v Praze kladete cíle?
Je to několik věcí. Každý velvyslanec musí pracovat tvrdě na upevňování vztahů mezi oběma zeměmi. Myslím, že my máme velmi pevné vztahy, ale to nikdy nesmíte nechat být. Musíte se stále snažit je ještě vylepšovat. Zároveň chci pomáhat americkým firmám na českém trhu a také podporovat možnosti pro české firmy v Americe. Chci i napomáhat upevňování demokratických institucí a jako právník se budu zajímat i o váš právní systém. Chci hodně cestovat, setkávat se s lidmi a dobře vaši zemi poznat a porozumět jí. Už jsem navštívil Brno, příští týden se vydám do Olomouce a pak do Plzně. Snažím se také učit česky - dvakrát týdně mám lekci.
Můžete už říci, co se vám na Češích líbí a co nikoli?
Lidé jsou tu velmi příjemní. Zatím nemám žádnou negativní zkušenost. Být tu je skvělá příležitost nejen pro mne, ale i pro celou mou rodinu. Můj šestnáctiletý syn tu začal studovat na mezinárodní škole v Nebušících. Rád hraje fotbal a zúčastnil se už i fotbalového turnaje.
Vaše domovské město je Milwaukee, které leží na břehu Michiganského jezera. Nakolik je tamní život rozdílný od Prahy?
Milwaukee je podobně veliké jako Praha, má asi 1,5 milionu obyvatel. Jeden z velkých rozdílů vidím ale v tom, jakou má Praha oproti Milwaukee vynikající veřejnou hromadnou dopravu. U vás není tak jednoduché jezdit autem, zato se člověk dostane všude metrem, autobusem nebo tramvají. A další hlavní rozdíl je v historii, která je zde o tolik delší a bohatší. Stoletý dům je v USA a v Milwaukee velmi starý, zde je relativně nový. Na druhé straně se snažím vidět mnoho společného mezi našimi zeměmi. Odhodlání pro demokracii, víru v tržní ekonomiku. Vaše cesta k demokracii, to je jeden úžasný velký příběh.
Jak hodnotíte stav války proti terorismu?
Procházíme velmi složitým obdobím. Je těžké teroristy odhalovat a bojovat s nimi. Ale myslím, že jsme udělali pokrok. I v Iráku. A Češi nám v tom velmi pomáhají. I tím, že se angažují při prosazování demokratických hodnot v dalších zemích, třeba na Kubě nebo v Bělorusku.
Naši lidé se bohudík zatím s terorismem dosud nesetkali. To však znamená, že nechápou možná hrozbu tak akutně, jako třeba vy Američané. Co byste nám vzkázal?
Jsem přesvědčen, že nikdo není vůči terorismu imunní. Bude to ještě dlouhý a těžký zápas. Vy jste učinili dobré rozhodnutí, že jste se přidali aktivně na stranu těch, kteří se terorismu postavili - ať už v Afghánistánu, nebo v Iráku. Velmi nám tím pomáháte.
