Ve funkci jste dva měsíce. Co se dá zvládnout za tuto dobu v čele prestižního zdravotnického zařízení?
Než dostanete funkci, musíte vyhrát konkurz. A ten musíte vyhrát nějakou koncepcí. Tu jsem představil a po svém nástupu dělám opatření tak, jak jsem slíbil. Například chci v IKEM posílit experiment. V něm jsem chtěl trochu uklidit, proto se mu musela dát jednotná struktura a vytvořilo se Centrum experimentální medicíny. Jeho pan přednosta mi předložil koncepci rozvoje a teď je otázka, jak v ní dál pokročím. IKEM má nějaká aktiva, takže bych je chtěl vázat na výstavbu nového pavilonu experimentální medicíny nebo zlepšení podmínek v laboratořích, abych zvýšil počet vědců.
Chcete stavět nový pavilon?
Může se stát, že příští rok přikročíme k výstavbě pavilonu.
V jaké fázi taková úvaha je?
Máme vizualizace i stavební povolení. Příští rok vám řeknu, jak to bude, zda vypíšeme výběrové řízení. Pokud nebude komplikované, začneme stavět příští rok.
Máte na něco takového peníze?
Peníze na něj máme. Dobrým hospodařením IKEM máme aktiva v bankách a já vím, co si budu moci dovolit. Protože v krizi každý dobrý podnikatel, ať to byl Henry Ford nebo Tomáš Baťa, investoval, tak já budu také investovat.
Kolik bude nový pavilon stát?
To ví můj správce a já bych to zatím neříkal...
Jsou to řádově stovky milionů korun?
To ne, je to něco přes sto milionů korun.
Aleš HermanAleš Herman absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Hradci Králové a má atestaci z interního lékařství a kardiologie. V roce 2000 zde dokončil postgraduální studium. Pracoval na I. interní klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové a dále jako vedoucí pracoviště invazivní kardiologie Kardio-Troll v Krajské nemocnici Pardubice, které v letech 2001 až 2002 zakládal. S vedením nemocnice se podílel na vybudování nového Kardiocentra. Byl předsedou Vědecké rady a členem představenstva České lékařské komory, je členem Kardiologické společnosti ČLS JEP a tajemníkem akreditační komise kardiologie. |
Co Centrum experimentální medicíny novým pavilonem získá?
Budou tam výzkumné programy a s dalšími tam nalákáme vědce. Naši lidé přesně vědí, co chtějí rozšířit, jen chtějí nové možnosti. Těch projektů je mnoho, ale my chceme rozvinout například experimentální kardiologii. Například hodně zajímavý je program, který se zabývá tím, že ženské srdce je od narození jiné než mužské srdce. Nebo zda můžete transplantovat muži ženské srdce a naopak. Klinickým projektem, které tady stále visí ve vzduchu a stále se odkládá, je pak transplantace tenkého střeva. To je ve stadiu rozhodnutí, zda ano, či ne.
Už před několika lety se mluvilo o tom, že budete vůbec poprvé v Česku transplantovat tenké střevo. Proč se to zatím nepodařilo?
Riziko této operace je velmi vysoké. Když se poučíme třeba z centra v americkém Cleevelandu, což je renomované centrum, které to zahajovalo a má skvělé zkušenosti, tak tam z prvních pěti pacientů čtyři zemřeli.
Chirurgové dokáží transplantovat srdce, ba dokonce celou tvář. V čem je tenké střevo složitější?
Ve střevě je velká imunitní aktivita, je to také velmi křehký orgán, takže to přihojení a obnovení funkce je složité. Navíc ti pacienti jsou průběhem nemoci dost zeslabení. V těle mají neustále zánět a jsou po mnoha operacích, kdy jim lékaři vytkli kus zhnisaného střeva. Proto to nejsou kandidáti vhodní na velký chirurgický výkon.
Kteří pacienti by byli pro zákrok vhodní?
Máme pacienty třeba s Crohnovou chorobou nebo ulcerózní kolitidou (chronická zánětlivá onemocnění střev, pozn. red.), kteří na transplantaci čekají a zatím jsou léčeni jinak. Máme na to docela dobře vycvičený tým, nemáme na to zatím peníze, ale to asi není základní problém. Ten spočívá v tom se rozhodnout, zda už nastal čas podstoupit to riziko, protože ty výhledy, kdy se začínalo všude ve světě, nejsou v úvodu dobré. A my si pořád myslíme, že ten čas nenastal. A je to možná naší malou odvahou, ale budeme to muset příští rok rozhodnout. Řekneme, jak to bude. Jestli ano a kdy. Nebo ne a proč a co ještě budeme chtít dorešit.
IKEMInstitut klinické a experimentální medicíny sídlí v Praze a je největším specializovaným klinickým a vědeckovýzkumným pracovištěm v České republice. Zabývá se problematikou kardiovaskulárních chorob, transplantací orgánů, diabetologií a poruchami metabolismu. V IKEM se provádí 58 procent všech transplantací v Česku. Právě tady lékaři vůbec poprvé v Česku implantovali pacientu kardiostimulátor. Pouze tady provádí české transplantace jater. Srdce se transplantují v Praze a Brně. IKEM je příspěvkovou organizací přímo řízenou ministerstvem zdravotnictví. Ve třech specializovaných centrech se o pacienty stará více než 310 lékařů a zhruba 620 zdravotních sester. K dispozici je celkem 312 lůžek, z toho 83 lůžek je na jednotkách intenzivní péče. |
Ministerstvo zdravotnictví vám mezi úkoly vytyčilo mimo jiné i hledání finančních rezerv. S jakým rozpočtem bude IKEM hospodařit příští rok?
To bych také rád věděl. Z ředitelů nemocnic to neví nikdo. Minulý týden byl zveřejněn první návrh úhradové vyhlášky, ten byl oponován a bude revidována. Druhý návrh nemám. Nevím tedy, jaký objem plateb bude. Nepředpokládám ale, že mi jej někdo navýší. Pokud tedy vše dopadne ideálně, budu v malé ztrátě, nebo na nule. A nula by byla skvělý výsledek. Kdybych byl v malé ztrátě taky dobré.
V IKEM po vašem nástupu skončili čtyři náměstci. Proč?
Chtěl jsem zjednodušit vedení. Myslím si, že řízení ve třech je lepší než v sedmi. Za druhé je to průhledné. Někteří náměstci odešli, někteří akceptovali svoji novou roli a stali se vedoucími odborů, ale s podřízeností, takže je nad nimi přímý dohled.
Vedlo vás k tomu to, že policie prošetřuje majetek dvou bývalých manažerů?
Nevedlo. Měl jsem své soukromé zařízení, a tak jsem ty principy z něj aplikoval v řízení většího zařízení. Jednoduchost, osobní kontakt, nikoliv zápisy na internetu, osobní zadání, osobní zodpovědnost.
Lékaře na klinice transplantační chirurgie rozhádalo údajné plagiátorství. Jaká je nyní situace na klinice?
S citací v tisku, rozhlasu a televizi vidíte, že situace je stabilizovaná. V podstatě je jasné, že pan přednosta Froněk je právoplatně zvolený a jeho práce je originál, který již není zpochybňován. On je mimořádně pracovitý a je to přesně člověk mého gusta: je přímý, jasný a hodně pracuje, takže si s ním ve všem rozumím. A výsledky kliniky transplantační chirurgie jsou velmi dobré - vloni 14 transplantací ledvin žijících dárců, nyní 29, na příští rok 50. Klinika funguje a rozvíjí se.
Ve středu jste oznámil, že chcete zdravotní pojišťovny přesvědčit, aby nasmlouvaly více zákroků na hybridním sále. Jak si tento speciální sál stojí vzhledem k platbám od pojišťoven?
V tuto chvíli je provozně ztrátový. Je tam ztráta 100 tisíc na jednom výkonu. Za rok to budou miliony. My jsme to spočítali, předložili a dali návrh k řešení.
I přes jeho drahý provoz chcete, aby sál jel případně i na dvě směny, když dají pojišťovny peníze. Myslíte, že je přesvědčíte?
Je to trošku tlak na pojišťovny v tom, aby začaly trošku uplatňovat to, proč tady jsou. V Česku máme dva hybridní sály a šest center na implantaci chlopní a každé to centrum udělá 14 výkonů. Tak si je ty dva sály mohou po padesáti rozdělit. A takových technik je hodně.
Proč jste šel do konkurzu na šéfa IKEM?
Dělal jsem 15 let ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Pak jsem si spoluprací s bývalým ředitelem pardubické nemocnice a kamarády vytvořil malé kardiocentrum v Pardubicích, které za dva roky bylo na 4. místě z 22 center v republice co do objemu výkonů. Takže jsme na zelené louce zřídili centrum. To jsem dělal 10 let. Pak jsem firmu prodal a stal jsem se vedoucím lékařem u zaměstnavatele, který to koupil. Když mi lidé, kterých si vážím, řekli, že bych měl na to vést IKEM, tak mě to potěšilo a říkal jsem si: když tam jde 15 lidí, můžu mít malou motivaci to zkusit. Vytvořil jsem koncepci, obhájil ji před komisí a byl jsem hrozně rád, že jsem vyhrál. Protože minimálně se potvrdilo, i kdybych nebyl ředitelem, že jsem obstál.
Hrálo v soutěži roli i to, že jste pracoval ve FN v Hradci Králové, kde působil i současný ministr zdravotnictví?
Samozřejmě, že se s panem ministrem Hegerem známe. Při mém jmenování tady vzpomínal na okolnosti, kdy jsme se poprvé setkali. Já jsem rozhodnutím krajského tajemníka ÚV KSČ nesměl studovat, takže jsem dělal zřízence. Poprvé jsme se potkali, když jsem panu ministrovi Hegerovi jako staršímu sekundáři dovezl pacienta na první CT v republice, které on tam dělal. To, že se známe, je pro mě ale znevýhodněním, protože pan ministr je velký kritik. Na všechny, které zná, na ně má ještě tvrdší pohled než na ty, které nezná. Naštěstí pan ministr nebyl v komisi a neměl na hlasování žádný vliv.
