Nebyla to volba, nýbrž "korunovace". Howard byl jediným kandidátem a získal podporu všech konzervativních poslanců.
Výměně šéfa "nejznámější politické strany na světě" předcházelo několik měsíců vnitrostranických svárů. Těžká kritika se při tom snesla na jeho předchůdce, Iaina Duncana Smithe, který nebyl schopen ohrozit popularitu a pozici premiéra Tonyho Blaira.
Michael Howard byl poněkud nečekanou volbou: jako ministr vnitra ve vládě Margarety Thatcherové byl ztotožňován s jejími velmi nepopulárními daněmi a jeho přísné stanovisko v trestních řízeních mu dalo přívlastek, že v sobě má něco z "noční temnoty".
Konzervativní strana se od doby Margaret Thatcherové utápěla v osobních bojích přívrženců jednotlivých směrů. Jedno křídlo propagovalo "modernizaci" včetně toho, aby politický život byl více otevřen ženám, zástupcům etnických skupin a homosexuálům. Toto křídlo bylo také pro přistoupení Británie k zóně eura, jednotné evropské měny, a schválení nové evropské ústavy.
Křídlo druhé nechtělo nic měnit, a jedním z hlavních bodů politiky konzervativců se tak stal fanatický odpor vůči EU. Tyto spory přišly draho již předminulého předsedu Williama Haguea, který katastrofálně prohrál poslední volby. Volbou Howarda parlamentní strana zvolila sice zástupce pravého křídla, ale očekává se, že v jeho "stínovém kabinetu" budou někteří z jeho bývalých odpůrců.
Michael Howard pochází z rodiny imigrantů. Jeho rodiče byli židovští uprchlíci z malého městečka v Transylvánii, nedaleko podkarpatských hranic. Usadili se ve Walesu, kde Michael vystudoval místní střední školu a jako brilantní student dokončil studia v Cambridge, kde byl známý svou řečnickou obratností.
Po krátké kariéře v advokátní praxi vstoupil do parlamentu, kde byl v poslední době mluvčím konzervativců ve finančních otázkách a Blairovi mnohem účinnějším protivníkem než Iain Duncan Smith. Howard je šťastně ženat s jednou z nejslavnějších modelek šedesátých let, dodnes mladistvě elegantní Sandrou Paulovou.
Michael Howard ve svém prvním interview naznačil, kudy chce vést svůj hlavní útok proti Blairově straně: bude útočit na "přebujelou" státní byrokracii. Taktéž slíbil zrušení univerzitního školného a zvýšení starobních důchodů.
Z prvních náznaků vyplývá, že premiér Tony Blair ho bude muset brát vážněji než jeho předchůdce. Podle britského tisku se natolik obává Howardovy debatérské zručnosti, že svolal mimořádnou schůzi kabinetu a horečně konzultuje se svým okolím, jak mu nejlépe čelit.
