Tedy Kasl jako Robin Hood proti všem ničemům, kteří jenom berou, berou a berou?Nikoli. Kasl byl léta primátorem Prahy, a pokud o korupci věděl, tak měl najít alespoň některá řešení, jak ji na jemu podřízených úřadech omezovat.
S ničím konkrétním - alespoň veřejnost o tom neví - však nepřišel. O něčem hovořit, něco kritizovat a nemít řešení je jednoduché a líbivé, ale v praxi je to absolutně k ničemu. Stačí si vzít i další příklad Kaslova selhání: taxikářské mafie. Tato černá můra hlavního města dál odírá zákazníky, dál dělá ostudu celé zemi u cizinců a stále se nic neděje.
Zde už nevystačíme s pouhou otázkou proč? V jiných zemích již dávno našli úředníci či politici metody, jak se tento problém řeší. Pokud Kasl nedokázal se svými spolupracovníky a kolegy nic zásadního v tomto směru udělat, skutečně nemá být primátorem.
Ale je potřebné současně přiznat, že Kasl prosadil pro metropoli i mnoho dobrých a vydařených projektů. Byl však současně velkým politickým naivistou. Po celá léta se zdálo, že on "jediný spravedlivý" se musí potýkat s vlastní stranou (ODS), jejími zastupiteli, kteří nechtějí nic řešit a vyřešit.
Dostal se do opozice uvnitř politického seskupení, které jej porodilo. Jenže pokud neměl politik jeho významu (a primátor Prahy se v mnohém může rovnat ministrům) za sebou i silné politické zázemí, je to jeho velká chyba. Politika se tímto způsobem dělat nedá.
Podivný je i odchod načasovaný těsně před volbami. To tomuto gestu zajišťuje ještě větší publicitu a teatrálnost, ale z pohledu politické konzistence osoby exprimátora není přijatelné.
Jan Kasl totiž není Robin Hood, i když se to tak může po jeho rezignaci zdát. Hood se vždy a neomylně trefil. Kasl nikoli. A jeho větu na rozloučenou "Odcházím, abych se vrátil", můžeme doplnit rčením herce Jiřího Srstky z televizního pořadu o zatoulaných pejscích: "Chcete mě?"
