"Potřebujeme někoho, kdo ukáže, že církev slouží lidstvu, zejména nejchudším a zavrženým," řekl ještě před zvolením Josepha Ratzingera kardinál Claudio Hummes z Latinské Ameriky.
Z tohoto kontinentu se ozývá nejhlasitější volání po starosti o chudé a po sociální nápravě. Hlas zdejších katolíků nelze opomíjet: ve Střední a Jižní Americe dnes žije více než třetina všech přívrženců římskokatolického vyznání.
Ale Západ má jiné priority. Vlivní klerici v USA i v Evropě volají po diskusi o celibátu a přerušení těhotenství, žádají oslabení moci Vatikánu, větší roli žen i kontrolu porodnosti v chudých zemích světa.
To vše jsou věci, k nimž se nový papež dosud stavěl velmi odmítavě stejně jako jeho předchůdce Jan Pavel II.
"Wojtyla (tj. Jan Pavel II.), velký obdivovatel (Panny) Marie, kázal ženský ideál, ale zakazoval ženám kněžství a odmítal jim antikoncepční pilulku," kritizoval v listu Le Figaro dosavadní politiku Vatikánu vlivný církevní kritik, německý duchovní Hans Küng.
Bližší bude novému papeži jistě postoj nigerijského duchovního Matthewa Hasana Kulaha.
"Nechápu, proč Západ tak obsesivně propaguje prezervativy a tak málo pozornosti věnuje nerovnosti a nespravedlnosti," řekl Kulah v rozhovoru pro BBC.
Afričané zatím představují jen sedminu katolických věřících, právě na tomto kontinentu však Řím za Jana Pavla II. nejrychleji posiloval svůj vliv. Očekávání katolíků z různých částí světa jsou zjevně rozdílná a nový papež bude mít hodně práce, aby je uspokojil.
"Evropské odpadlictví"
Benedikt XVI. se musí snažit. Vzdor impozantnímu nárůstu v počtu věřících za Jana Pavla II. (o více než 300 milionů) váha katolicismu ve světě klesá. O nové věřící aktivně usilují i početné protestantské církve a islám se svou silnou sociální tradicí.
V Africe i v Asii získává katolická církev nové věřící i nové kněze. Do Indie, kde rostou řady katolického kněžstva, míří z celého světa žádosti věřících o sloužení mší. Afričané uvažují o vyslání černošských katolických misionářů do stále laičtější Evropy. Spokojí se nový papež, považovaný za konzervativce, s tímto stavem?
To je riskantní. Evropa totiž zůstává politickým centrem katolicismu, jehož pozice mezi Evropany vytrvale slábnou. Slábnou tak, že se mluví o "evropském odpadlictví". Kněží je na to stále méně, účast na mších klesá. Evropští katolíci nechávají křtít své děti, jednou či dvakrát za rok přijdou do kostela, ale to je tak všechno.
"Lidé si udělali svou osobní dohodu s církví a nechtějí být rušeni. Nechtějí být ani evangelizováni," řekl listu New York Times Ulrich Ruh, šéfredaktor německého katolického měsíčníku Herders-Korrespondenz.
Sousední Francie se kdysi považovala za "starší dceru církve" a za baštu katolicismu. "Dnes jsou ve Francii mladí lidé, kteří nikdy neviděli kněze," tvrdí Jean-Luc Védrine, vedoucí katolického semináře v Issy-Les-Moulineaux.
Zatímco v Evropě zápasí Řím snezájmem a lhostejností, ve Spojených státech otřásly jeho pověstí sexuální skandály kněží. Evropa a USA, to jsou dvě velké výzvy, které před papežem stojí.
Moc tradice
Mnozí evropští i američtí katolíci hledají východisko ve změně, v reformách kritizují centralizaci moci ve Vatikánu, omezenou roli žen v církevním životě i dosavadní "teologii těla", odmítající antikoncepci, eutanazii a přerušení těhotenství. Reformní volání však naráží na zakořeněné, staleté tradice.
Účast žen na církevním životě je omezena od časů rané církve. Celibát je závaznou normou pro kněze již více než 900 let. Staletí trvá i soustředění církevní moci ve Vatikánu. I když Jan Pavel II. výrazně zapůsobil na svět, jeho kritici mu vytýkají, že s reformou církve příliš nepohnul.
Zastával a bránil totiž tradiční postoje, ostře odmítal jak kněžské svěcení pro ženy, tak umělou regulaci porodnosti, potraty a eutanazii. Stejné postoje zastával i nynější Benedikt XVI.
Právě on má pověst muže, který raději nechává věci při starém, protože si uvědomuje dvojsečnost každé reformy. Ta nemusí vést jen k oživení zájmu věřících, ale může to také vyvolat hluboký rozkol v církvi.
