Jsou objevy tak nové, že je nemůžeme očekávat ze známých poznatků. To je šance pro náhodu. A také pro legendy. Žena známého boloňského anatoma Luigiho Galvaniho nastydla. Doktor jí předepsal polévku ze žabích stehýnek a starostlivý manžel se ihned vydal k řezníkovi. A co neviděl: pochoutka, houpající se na háčku, sebou cukla pokaždé, když se dotkla obložení stěny z jiného kovu. Podle verze číslo dvě si téhož jevu pan profesor všiml u sebe na balkoně, kde čerstvá stehýnka sušil. Podle další varianty, když své choti žabí pochoutku osobně vařil; a podle dalšího tvrzení ji vařil pouze jeho asistent. Taky se říká, že si toho všimla sama signora Lucia Galvani... Legenda nejvědečtější pak praví, že záškubů si učenec všiml, kdykoli se dotkl měděným skalpelem nervů stehýnek na plechovém pitevním stole. I dat objevu je více. Za nejpravděpodobnější lze snad pokládat 7. listopad 1780. Ať tak či onak, Galvani správně usoudil, že příčinou jevu je elektřina. Nazval ji živočišnou. Objev, jak jinak, vzbudil různé reakce. Zatímco jedni začali Galvanimu přezdívat "taneční mistr žab", jiní jásali, že rejnok elektrický má konečně příbuzného. Až italský fyzik Alessandro Volta, nespokojený s Galvaniho vysvětlením, koncem 18. století zjistil, že nervy sice dráždí elektřina, ale ta nevzniká fyziologickými procesy, nýbrž když se mezi dva různé kovy vloží vlhká, tedy vodivá látka - třeba právě živočišná tkáň. Taková soustava je pak schopna tvořit proud, který Volta rytířsky nazval galvanický.
I hvězdy tančí
Mladý oxfordský profesor astronomie James Bradley se v listopadu 1725 pouští do přesného měření polohy hvězdy gama Draka (vybral si ji proto, že právě ona byla vidět v jeho pevně namířeném dalekohledu). Zanedlouho kupodivu zjistí nepatrný posun v poloze. Vysleduje její průběh a tvar (elipsa), aby nakonec shledal, že za rok se hvězda ocitne na přesně témže místě na obloze. Na vysvětlení jevu prý narazil při jízdě lodí po Temži: Při každé změně pohybu lodi změnil polohu i praporek ukazující směr větru. Podobně poloha hvězdy se mění skládáním konečné rychlosti světla a rychlosti obíhání Země kolem Slunce. Tento Bradleyův objev roční aberace byl prvním přímým důkazem platnosti heliocentrismu.
Malárie pod mikroskopem
Od nepaměti kosí malárie lidi v teplých vlhkých krajích - proto alternativní název bahenní horečka či zimnice; mimochodem, mal aria znamená italsky zlý vzduch. I když lékaři znají účinek kůry chininovníku (nazvaný podle hraběnky de Chinchon, manželky španělského místokrále v Peru a údajně první Evropanky vyléčené kúrou touto kůrou), o původci nemoci zatím panují jen dohady... Až 6. listopadu 1880 francouzský lékař Charles Laveran, působící momentálně v alžírském Constantine, nachází v červených krvinkách nemocných vojáků cizinecké legie amébovité živé tvory s bičíky. Učení kolegové toto odhalení uznají až za deset roků. Roku 1907 pak dostane Laveran Nobelovu cenu, paradoxně pět let po Ronaldu Rossovi, který na jeho objevy navázal.
O vzteklině v Praze
O Pasteurově slavném prvním očkování proti vzteklině v červenci 1885 jsme zde psali. Brzy nato se do Paříže vydává český patolog Ondřej Obrzut. O svých poznatcích ohledně očkování proti vzteklině přednáší 8. listopadu 1885 ve Spolku českých lékařů. Soudí, že všeobecné očkování proti vzteklině zatím "nemá vědecké podstaty", nicméně že "Pasteurovy výsledky povzbuzují k dalším pokusům". Aby mohli v těchto pokusech pokračovat i čeští badatelé, přivezl jim naočkovaného králíka.
Neviditelné paprsky
Profesor würzburské univerzity Wilhelm Conrad Röntgen studuje záření z vysokonapěťových elektrických výbojů ve vakuové trubici. Jako samotář, který nesnáší vyrušování, je zvyklý pracovat dlouho do noci. I dnes zakryje trubici černým neprůsvitným papírem, zhasne světlo a zapíná induktor. Po zvýšení napětí náhle začíná světélkovat fluorescenční stínítko na sousedním stole. Světélkování nezabránilo ani odstínění laboratorním deníkem či hliníkovým plechem. A když badatel náhodou nastaví před stínítko dlaň, nevěří vlastním očím. Přivede tedy prvního člověka, kterého v budově najde - je to biolog. Ten téměř zděšeně konstatuje: "To, co vidíme, jsou kosti vaší ruky..." Ano, 20. století ve fyzice začíná 8. listopadu 1895 v noci objevem rentgenového záření.
I hvězdy tančí
Mladý oxfordský profesor astronomie James Bradley se v listopadu 1725 pouští do přesného měření polohy hvězdy gama Draka (vybral si ji proto, že právě ona byla vidět v jeho pevně namířeném dalekohledu). Zanedlouho kupodivu zjistí nepatrný posun v poloze. Vysleduje její průběh a tvar (elipsa), aby nakonec shledal, že za rok se hvězda ocitne na přesně témže místě na obloze. Na vysvětlení jevu prý narazil při jízdě lodí po Temži: Při každé změně pohybu lodi změnil polohu i praporek ukazující směr větru. Podobně poloha hvězdy se mění skládáním konečné rychlosti světla a rychlosti obíhání Země kolem Slunce. Tento Bradleyův objev roční aberace byl prvním přímým důkazem platnosti heliocentrismu.
Malárie pod mikroskopem
Od nepaměti kosí malárie lidi v teplých vlhkých krajích - proto alternativní název bahenní horečka či zimnice; mimochodem, mal aria znamená italsky zlý vzduch. I když lékaři znají účinek kůry chininovníku (nazvaný podle hraběnky de Chinchon, manželky španělského místokrále v Peru a údajně první Evropanky vyléčené kúrou touto kůrou), o původci nemoci zatím panují jen dohady... Až 6. listopadu 1880 francouzský lékař Charles Laveran, působící momentálně v alžírském Constantine, nachází v červených krvinkách nemocných vojáků cizinecké legie amébovité živé tvory s bičíky. Učení kolegové toto odhalení uznají až za deset roků. Roku 1907 pak dostane Laveran Nobelovu cenu, paradoxně pět let po Ronaldu Rossovi, který na jeho objevy navázal.
O vzteklině v Praze
O Pasteurově slavném prvním očkování proti vzteklině v červenci 1885 jsme zde psali. Brzy nato se do Paříže vydává český patolog Ondřej Obrzut. O svých poznatcích ohledně očkování proti vzteklině přednáší 8. listopadu 1885 ve Spolku českých lékařů. Soudí, že všeobecné očkování proti vzteklině zatím "nemá vědecké podstaty", nicméně že "Pasteurovy výsledky povzbuzují k dalším pokusům". Aby mohli v těchto pokusech pokračovat i čeští badatelé, přivezl jim naočkovaného králíka.
Neviditelné paprsky
Profesor würzburské univerzity Wilhelm Conrad Röntgen studuje záření z vysokonapěťových elektrických výbojů ve vakuové trubici. Jako samotář, který nesnáší vyrušování, je zvyklý pracovat dlouho do noci. I dnes zakryje trubici černým neprůsvitným papírem, zhasne světlo a zapíná induktor. Po zvýšení napětí náhle začíná světélkovat fluorescenční stínítko na sousedním stole. Světélkování nezabránilo ani odstínění laboratorním deníkem či hliníkovým plechem. A když badatel náhodou nastaví před stínítko dlaň, nevěří vlastním očím. Přivede tedy prvního člověka, kterého v budově najde - je to biolog. Ten téměř zděšeně konstatuje: "To, co vidíme, jsou kosti vaší ruky..." Ano, 20. století ve fyzice začíná 8. listopadu 1895 v noci objevem rentgenového záření.
