Po líné vánoční idylce totiž vypuknou politické závody hned 1. ledna, zostra a již za kuropění. Miloš Zeman si přispíší a svůj novoroční projev přednese na internetu v šest hodin ráno. Tedy s náskokem sedmi hodin před prezidentským proslovem, neboť Václav Klaus podle tradice pohovoří až v jednu hodinu po poledni.
Ranní ptáče i ve volbách dál doskáče, soudí zřejmě Zeman, když vnáší do politiky závody ve vstávání. První však stejně nebude. Hned po silvestrovské půlnoci přece pronášejí novoroční přípitky televizní celebrity. A Klausem to neskončí: vpodvečer Nového roku zazní z obrazovky ještě novoroční promluva synodního seniora Joela Rumla. Přičemž nelze vyloučit, že do pelotonu novoročních věrozvěstů přibudou další řečníci.
Naštěstí posluchač má na výběr podle voličských či kulinářských preferencí. Popůlnoční zdravice celebrit tolik nebolí, třímá-li člověk v jedné ruce skleničku a v druhé mobil, přičemž ohlušen výbuchy petard neslyší ani blahopřání vlastní tchyně, natož tklivého televizního gratulanta. Optimální chvíle ministraniček všeho druhu: je fuk, co říkají, hlavně že jsou vidět.
Zemanovské kalné ráno má těžší pozici. Na sekt už je pozdě, na vyprošťovací snídani naopak brzy. Coby ideální publikum se sice rýsuje cílová skupina pamětníků trpících levicovou šeroslepostí a stařeckou nespavostí, jenže ti zase zpravidla nerejdí znalecky po internetu, sotva odhodí pruhovanou duchnu.
Klausovi tedy zůstává výhoda rozumného zažívání. Kocovina je zažehnána, sváteční oběd stráven, čtvrthodinka u kávy se hodí, než rodinka spořádaně vyrazí na povinné kolečko příbuzenských návštěv. Nic pro rebely, ale konzervativní volič s tradiční životosprávou se pravidelné jistoty rád přidrží.
A konečně řeč Joela Rumla na téma Tísněni, ale ne v úzkých, která předchází novoroční ekumenické bohoslužbě, má jasnou voličskou základnu v lidovcích a gastronomickou oporu v čočce, která zvolna připraví na únorový nástup postního období.
Je záhadou, proč pouhý fakt, že se mění letopočet, zaplaví zejména politiky nutkavým pocitem, že musí vylézt před kameru, na tribunu nebo aspoň na valník a sdělit národu pár objevných pravd – třeba že nás čekají volby. To víme taky; navíc víme, že si kvůli nim projevů užijeme ještě dost a dost, tak proč nám s nimi nedají pokoj alespoň v první den roku?
Ale na druhou stranu mohlo být i hůř. Nicolas Sarkozy se vnutí Francouzům se svým novoročním projevem nejen na obrazovku a web, ale i do mobilních telefonů. Nadto si podle hesla Jak na Nový rok, tak po celý rok vypěstujeme vůči projevům silnější imunitu než proti chřipce, a když půjde do tuhého, budeme už znát obranu.
Je prostá. Pokud totiž vylezeme k řečnickým pultíkům všichni, nezbude nikdo, kdo by poslouchal.
