Na začátku to vypadalo beznadějně: pětačtyřicetiletý muž po běžné operaci ochrnul na půl těla. Když chtěl odškodnění, ukázalo se, že v nemocnici chybějí klíčové části jeho chorobopisu. I přesto se advokátům podařilo vysoudit pro něj mnohasettisícové odškodné.
Nebo jiný příběh. Stavební dělník skončil po pracovním úrazu na vozíku. Náhrady se domáhal marně –měl špatně napsanou smlouvu. Majitel firmy byl navíc cizinec a vlastníci se neprůhledně měnili. Čtyři právníci pacienta odmítli. Až napopáté uspěl, povedlo se mu vymoci bezmála milion korun.
Jsou to historky, které by ještě před pár lety zněly jako nadnesená reklama: najmi si svého právníka, on už něco vysoudí. V poslední době to však začíná být realita.
Sešly se totiž hned čtyři faktory, které nahrávají tomu, aby se lidé více brali za svá práva v medicíně s právníkem v zádech.
1. Mnohem vyšší odškodné
Soudci mají nové tabulky, díky nimž výrazně stouply částky, které může poškozený vysoudit. To pacienty motivuje, aby do složitého sporu s nemocnicí šli.
2. Lepší odměna pro právníky
Advokátní kanceláře mají od své komory nově povoleno brát si takzvanou „odměnu za úspěch“. To znamená, že jim klient předem nic neplatí, vezmou si svůj honorář až později z úspěšně vysouzené částky. Maximálně může jít o třicet procent, v praxi to bývá deset až dvacet.
„Když si člověk vezme, že padají rozsudky až o třicetimilionových částkách, je to velmi zajímavá motivace pro právní kanceláře,“ říká Petr Šustek, který se dlouhodobě věnuje zdravotnickému právu. Pacient se navíc tolik nebojí neúspěchu, platí, až když vyhraje.
3. Méně překážek u soudu
Díky novému občanskému zákoníku je podání žaloby snazší. Dříve se poškozený musel domáhat svých práv ve dvou soudních sporech – nejprve na ochranu osobnosti a až potom si mohl říct o bolestné. Teď lze obě řízení spojit. Dříve, když poškozený zemřel, navíc jeho nároky zanikly, na což často pojišťovny hřešily a snažily se spor uměle prodlužovat. Nově nároky přecházejí na dědice. Co začal příbuzný, dokončí jeho rodina.
4. Na chyby lékařů je víc vidět
Posledním důvodem je to, že pochybení nemocnic se mnohem snadněji odhalí. „Ne že by zdravotníci chybovali častěji, ale nemocnice samy musí své mimořádné události monitorovat. Tak se stalo, že žaloby jsou teď kvalifikovanější, a tím i mnohem úspěšnější,“ přidává svůj postřeh Petr Šustek.
Lidé se už nebojí říkat si o vysoké sumy a také je dostávají. Na to musí reagovat i komerční pojišťovny, které kryjí riziko nemocnic a lékařů – mnohdy už je nechtějí pojistit samy, ale jen společně s jinou pojišťovnou. Běžná suma za roční pojistku pro menší nemocnici je přitom pět až deset milionů korun.
Trend do budoucna je jasný: poškození se snadněji domůžou spravedlnosti, množství sporů však může zároveň zvětšovat propast mezi pacienty a lékaři, jak je tomu v zemích, kde jsou žaloby časté.
