Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Proputinovská média jsou na vrcholu šílenství, říká ruský novinář

  19:53aktualizováno  19:53
Současná ruská propaganda, zvláště ta spojená s událostmi na Ukrajině, je ještě horší a nebezpečnější než sovětská. V rozhovoru pro iDNES.cz to říká Vitalij Jaroševskij, zástupce šéfredaktora ruského opozičního listu Novaja Gazeta.

Vitalij Jaroševskij, zástupce šéfredaktora ruského opozičního listu Novaja Gazeta. | foto: Adéla Dražanová, MAFRA

Začněme trochu zeširoka. Posledního dne roku 1999 oznámil prezident Jelcin, že odchází a že jej nahradí Vladimir Putin. Co jste si tehdy vy, moskevští novináři zvyklí na profesní svobodu 90. let, pomysleli? Co jste od Putina čekali? 
Nic dobrého. Především proto, že byl agentem KGB. A to jsou nenapravitelní lidé. Já se můžu měnit, vy se můžete měnit, kdokoliv se může měnit. Ale oni ne. Věděli jsme, že půjde do tuhého. A ono taky šlo. 

Kdy jste to poprvé reálně pocítili? 
V roce 2001, kdy Putin zaútočil na televizní stanici NTV. Ta byla projektem Vladimira Gusinského a byla to nejlepší televizní společnost. Alternativní. Nevím, zda absolutně nezávislá, ale v každém případě šlo o alternativní kanál, informační, názorový. Dělali to velice profesionálně. Lišili se od ostatního bláta. Když na ně Putin zaútočil, věděli jsme, že to není konec, že bude čím dál hůř. Mimochodem, že zaútočil právě na televizi, bylo z jeho strany velmi logické. 

Vitalij Jaroševskij (1956)

Ruský novinář, kritik Putinova režimu a zástupce šéfredaktora opozičního listu Novaja Gazeta (tedy novin, v nichž pracovala i v roce 2006 zavražděná reportérka Anna Politkovská). 

Studoval žurnalistiku v Moskvě, poté od roku 1975 do roku 1979 v Praze. V letech 1981 až 1986 a poté znovu 1989 až 1993 byl stálým zpravodajem agentury TASS v Československu, respektive České republice.

Je ženatý, má dva syny. V Nové Gazetě pracuje od roku 2003.

Do Prahy přijel na pozvání Inspiračního fóra jihlavského mezinárodního festivalu dokumetárních filmů.

Proč? 
On věděl, že televize ho vynesla až úplně nahoru a právě televize jej může taky zničit. Podívejte, na rozdíl od Jelcina, kterého stvořila ulice, Putina naopak udělala televize. Na počátku roku 2000 měl Putin rating kolem dvou procent. Což je nula. Během tří měsíců to televize strašně moc roztočily a Putin v březnu vyhrál prezidentské volby.

Dá se říci, že na noviny a rozhlas tehdy nový prezident "kašlal"? 
Ne tak docela. Ale zaměřil se vyloženě na televizi. Vyloženě. Víte, Rusko je televizní země. Se vším všudy. Co se říká v televizi, je pravda. 

Což je zrovna teď, v kontextu událostí na Ukrajině, velký problém... 
Teď je to obrovský problém. Ale on už trvá dlouho. Není nový. Podívejte, ruský První kanál má diváckou obec sto milionů lidí. Další kanál, televize Rossija, kolem osmdesáti milionů. Třetí monstrum, dnešní NTV, kolem šedesáti milionů. V Rusku jsou oblasti, nebo aspoň donedávna byly, kde mimo signál Prvního kanálu nemají nic. Vůbec. Žádné zdroje informací. Ani internet. Jen televizi - a jen První kanál.

Dnes, po téměř patnácti letech Putinovy vlády, je tedy ruský televizní svět beze zbytku pod kontrolou Kremlu. Jak tahle kontrola, cenzura funguje v praxi? Šéfredaktoři chodí do Kremlu "na kobereček"? 
Do světa televize je plně přenesena Putinova vertikála moci. Šéfové kanálů, lidé jako Konstantin Ernst nebo Oleg Dobrodějev, jsou Putinovi oddáni... 

Upřímně oddáni, protože mu věří, anebo jsou pragmatičtí, ba cyničtí, a moc dobře vědí, co dělají? 
Já si myslím, že jsou cynikové. Oleg Dobrodějev začínal u Gusinského, tehdy byl úplně jiný. Říkalo se o něm, že je bůh informační žurnalistiky. A dnes je z něj šéf Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti.  

Dobrá, takže nejvýše postavení lidé ruského televizního světa jsou pragmatičtí cynici. A níže v hierarchii? Co takový mladík odněkud z provincie, který přijel do Moskvy a dělá reportéra na Prvním kanálu? 
Je možné, že takový člověk opravdu věří tomu, co dělá. V každém případě jen dostává pokyny, rozkazy. Nemá možnost velkého výběru: buď tam zůstane, anebo odejde. Víte, já si to úplně netroufám posuzovat, tyhle lidi moc neznám. Ale na druhou stranu, ptal jsem se mladých televizních reportérů, zda opravdu věří tomu, co na obrazovce říkají. Třeba teď o Ukrajině nebo i o tom, co se děje u nás v Rusku. Jedna dívka mi řekla: "Ano, věřím."

Je to běsnění 

Jak byste tedy charakterizoval, co se děje v ruských zprávách v souvislosti s událostmi na Ukrajině? 

Jako běsnění. Šílenství. Je to hloupá propaganda. Nebezpečná. 

Slyšela jsem dokonce názor, že nynější propaganda je horší než sovětská. Protože ta měla aspoň nějaká pravidla a byla předvídatelnější. 
S tím naprosto souhlasím. Sovětská propaganda nejen že měla pravidla, ale byla profesionálnější. Na sovětské propagandě pracovali výborní novináři. Byla stoprocentně chytřejší. Teď nemluvím o takových těch stalinistických letech, to je něco jiného. Ale já tu éru zažil, za Brežněva. To byli tehdy skvostní novináři... 

Nicméně nynější, jak říkáte "běsnění", podle všeho zabírá. Po anexi Krymu prezidentu Putinovi vzrostly preference na čtyřleté maximum. Podporuje jej přes 80 procent Rusů... 
Ano, funguje to. Což je taky problém mentality lidí. 

Mentality, anebo současné nálady v Rusku? V tom je velký rozdíl...
Já myslím, že to je mentalita. Víte, osmdesát let jsme nebyli schopni přemýšlet o tom, co se děje. Neměli jsme žádný vztah k tomu, co se děje u nás. A měli jsme velmi zkreslený vztah k tomu, co se děje venku. Události roku 1991, ten, řekl bych, protipuč, který změnil úplně všechno, byl podpořen lidmi v Moskvě a v Leningradě. A šmitec. V Moskvě to bylo něco kolem dvou set tisíc lidí. Přitom to bylo deseti- až jedenáctimilionové město. V Leningradě to bylo přes sto tisíc lidí. A v Sovětském svazu tehdy žilo kolik? Dvě stě padesát milionů lidí? 

Vraťme se ještě jednou k obecnému stavu ruských médií. Televize jsou tedy pod absolutní kontrolou Kremlu. Ale vaše noviny, Novaja Gazeta, s nákladem více než 280 tisíc výtisků, pořád vycházejí. Nechává si je Putin jako argument proti kritikům, kteří tvrdí, že v Rusku není svoboda slova? 
Ano, to je první důvod. Putin může říct: Podívejte, u nás je svoboda slova, vycházejí takovéhle opoziční noviny. Ze stejného důvodu nechává vysílat třeba rádio Echo Moskvy. Další důvod je následující. Z objektivních důvodů nemáme (doma) takovou sílu. Jenže teď se nám velice dobře rozjíždí naše internetová stránka. Má přes třicet milionů návštěvníků měsíčně. V Rusku i v zahraničí. Máme už i anglickou verzi... Už jsme zkrátka příliš známí. Jsme oknem do světa, hlasem ven. Připouštím ale i třetí možnost. Že jsme Putinovi prostě neudělali nic podstatně špatného. Nejsme pro něj taková reálná hrozba. 

Mimochodem, Dmitrij Medveděv v roce 2009 řekl, že Novou Gazetu čte. Co myslíte, Putin také? 
Putin ji tutově nečte. Slyšel jsem, že nečte vůbec nic. Jen přehled tisku, který mu denně předkládají jeho lidé. Víme, že v tomhle přehledu Novaja Gazeta je. Mimochodem, jsem přesvědčen, že lidé z Putinova vnitřního kruhu proti nám mají větší "zub" než on sám. Ale on zatím nedal pokyn, aby nás zdemolovali. 

O ruském prezidentovi se říká, že není technický typ. Že nepoužívá počítač, internet. Ovšem při protestech z přelomu let 2011 a 2012 zjistil, že právě na internetu se už stihl zformovat svého druhu hotový opoziční svět. Vylekalo ho to? 
Jistě. Potom také začal po internetu jít. A kupříkladu nynější antibloggerský zákon je důsledkem právě tohohle. Internet dnes v Rusku používá přes padesát milionů lidí. Což je dost. Jde vlastně o polovinu elektorátu. 

Co bude s ruskými médii dál? 
Bude pokračovat to, co se děje nyní. Víte, podle mě oni momentálně dosáhli vrcholu šílenství. Je to jako těžké onemocnění.







Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.