Kdo byl za Saddáma ministrem, ten musel žít v tomto malém luxusním ghettu s bazény a udržovanými trávníky, protože tehdejší prezident měl rád své vyvolence pod kontrolou.
U vstupní brány dávají americký důstojník a příslušníci irácké civilní ochrany pozor na to, aby do této kolonie nepronikl žádný atentátník. Vše je tu natolik utajované, že ani strážci u brány přesně nevědí, kdo všechno v areálu bydlí.
Uvnitř se to jen hemží osobními strážci, kurdskými bojovníky a americkými vojáky. Nejpočetnější ochranka je před domem premiéra Ajáda Alávího.
Po válce loni vrhli do této čtvrti plenitelé, po jejichž řádění tu zbyly takřka jen holé zdi - za odnesení stály dokonce i vodovodní trubky a dveře. "Musel jsem si všechno znovu koupit," prohlašuje jistý kurdský politik. Raději si ale nechá pro sebe, který z bývalých iráckých ministrů žil dříve v jeho vile s plochou střechou, kterou teď nechal zařídit vzácnými dlaždicemi a čalouněným nábytkem ze Sýrie.
Jak vypadají vztahy mezi politiky, kteří se přímo nebo nepřímo podílejí na přechodné vládě, to se dá snadno zjistit dotazem strážci, kdo žije v sousedním domě. Kurdové znají Kurdy a navzájem se znají i politici islámských stran. Tím to ale také končí.
"Tady bydlí kurdský politik Mahmúd Usmán, ale kdo žije vedle, to bohužel nevím," říká vousatý strážce. Muže, kterého má hlídat, chrání stejně jako ostatní politiky před zvědavými pohledy pískovcové zdi a černá železná vrata.
Vedle, ve druhém sídlišti za betonovými zdmi, bydlí zástupci Vlasteneckého svazu Kurdistánu (PUK). Tady hlídají výhradně kurdští bojovníci "pešmergové". Jediná Američanka, která toho horkého červnového dne prochází areálem, má na sobě černý oděv muslimských žen a blonďaté vlasy skrývá pod šátkem.
Od drastické vraždy Američana Nicka Berga, jemuž islámští fanatici uřízli hlavu, se totiž v Iráku nebojí o svůj život jen politici, policisté a řidiči cizinců, nýbrž i každý americký civilista.
