To ale není jediná změna, kterou novela přináší a dokonce podle mého názoru to není ani změna nejzásadnější. Daleko podstatnější je fakt, že autoři, na rozdíl od jiných podnikatelů, si do budoucna nebudou moci svobodně stanovit cenu za veřejné užití svého díla.
Vztáhněme pro názornost pravidla, která novela nastoluje, i na jiné druhy podnikání, než je autorská činnost. Nahraďme v textu novely slovo autor obecnějším termínem výrobce, namísto uživatel si představme obecnější zákazník, a kolektivní správce, který prodává licence k užití autorova díla, budiž nazýván pro zjednodušení prostě prodejce. Co tedy tato novela přináší průlomového:
Je to především paragraf 100a, který dává zákazníkovi právo zboží užívat bez souhlasu prodejce za předpokladu, že začne vést jednání směřující k uzavření smlouvy1). V praxi to může vypadat například tak, že zákazník si bez placení odváží z autosalónu nový vůz a prodejce (ani výrobce) mu v tom nesmí zabránit, neboť zákazník zároveň začal vést jednání směřující k uzavření smlouvy1). Jednat se bude samozřejmě hlavně o ceně a k tomu novela dává zákazníkovi do rukou mnoho trumfů.
Prodejce musí podle tohoto zákona v ceně například zohlednit počet osob2), které budou automobil používat. Prohlásí-li zákazník, že autem bude jezdit sám, musí zboží dostat za nižší cenu oproti tomu, kdo hodlá v autě vozit celou rodinu. Prodejce musí rovněž přihlédnout k hospodářskému prospěchu3), který zákazník koupí získá. Hodlá-li zákazník autem jezdit jen o víkendu na chatu, musí ho dostat levněji než ten, kdo by s ním chtěl jezdit denně do práce, a ten ho zase získá levněji než podnikatel taxikář.
Rovněž prodejce musí přihlédnout k specifikům místa nebo regionu3), odkud zákazník pochází a přirozeně požadovat jinou cenu v Holešovicích než na Vinohradech, jinou v Bruntále než v Brně. A aby toho nebylo dost, do tohoto již tak nesmyslného způsobu stanovení konečné ceny budou moci mluvit nejrůznější spotřebitelská sdružení a svazy4) a ty také budou moci za zákazníka ona jednání směřující k uzavření smlouvy1) vést.
Pokud by se vám zdál příklad s automobilem příliš absurdní, představte si prosím třeba provozovatele kabelové televize, který by byl zákonem nucen umožnit zdarma připojení každému, kdo začne vést jednání směřující k uzavření smlouvy1), který by musel stanovovat měsíční platby za zásuvku podle počtu osob, kterým je dílo sděleno2) a přihlédnout k jejich hospodářskému prospěchu3) a specifikům místa nebo regionu3).
Představte si takového provozovatele, který by musel o svých cenách za připojení jednat s každým Sdružením uživatelů kabelové televize, provozovatele, se kterým by takovéto Sdružení mohlo vyjednávat o ceně každé konkrétní zásuvky. A po dobu jednání by zákazník neměl žádnou povinnost za používanou kabelovou zásuvku platit.
Myslíte, že by se za takových podmínek vůbec dalo podnikat? Myslíte, že za takovýchto podmínek bude možné podnikat v oblasti autorské, čili vytvářet dílo s jistotou, že za jeho veřejné užití autor obdrží honorář? Já si to nemyslím.
1) §100a odst. 1
2) §100 odst.1, písmeno h), bod 3
3) §100 odst. 7
4) §100 odst. 8
