Jenže Lachnitův štít je prostřílený a špinavý až hanba. Muž, který si nechal ze státních peněz zaplatit mediální kurz. Muž, který je podezřelý z toho, že přijal finanční dar za to, aby přihrál příteli vládní zakázku.
To by nebyl vůdce, nýbrž časovaná bomba ve vlastních řadách. Podobně bývalý cenzor Miroslav Kučera, který proslul svou arogantní demagogií a lžemi v době televizní krize. I jeho sociální demokraté poslali ke dnu z pouhého pudu sebezáchovy. Klesl by stejně a stáhl by je s sebou.
Volba Jaroslava Tvrdíka a Jiřího Rusnoka do čela kandidátek též poukazuje na zdravý rozum. Ministr obrany je mužem, který dokáže bodovat, aniž se skrývá za sukně stranického předsedy. Má nesrovnatelně víc šancí než nevýrazný Jaromír Schling. Rusnok si rychle vysloužil pověst relativně šikovného a bezkonfliktního politika.
Nebyli by to ovšem sociální demokraté, aby nebyli polovičatí. Lachnit není úplně bez šancí. A druhé místo Jana Kavana v Praze svědčí o tom, že čisté ruce opravdu nejsou nutnou podmínkou k úspěchu. Přesto se dá říci, že ČSSD dokázala v primárkách nabídnout to nejlepší ze své stáje.
Patrně si uvědomuje, že do voleb půjde po čtyřech letech nepříliš podařené vlády a bez Zemana. Navíc po katastrofální prohře v boji o kraje a o Senát. Zdá se, že do nového boje chce vrhnout opravdu všechno.
