Je to vláda s velmi podivným mandátem, založená na toleranci dvou dezertérů z opozičního tábora, z nichž minimálně jeden budí velké otázky. Vládní sestava, která se opírá o smlouvu s poslancem Pohankou, nemá a nikdy nemůže mít úplně zdravé základy.
Je zbytečné připomínat všechny podivné Pohankovy kroky z dob, kdy působil na ministerstvu zdravotnictví. I jeho bývalý spojenec a muž, který za něj nese politickou spoluzodpovědnost, David Rath, o něm prohlašuje, že "nikdy nedělal nic z čirého altruismu". Přeloženo do češtiny: tak, aby z toho nic neměl.
Jistě, Rathem teď cloumá zlost nad Pohankovou zradou, ale že by vůbec nevěděl, o čem mluví, se jaksi nezdá.
Stručně řečeno, svými rodiči, předlouhými porodními bolestmi ani samotným zrozením se nový kabinet chlubit nemůže. To však nutně neznamená, že to musí být vláda špatná. Způsob jejího skládání a získávání podpory by neměl být určující pro to, jak ji budeme posuzovat.
Topolánek a jeho sedmnáct mužů a žen si vytyčili celkem ambiciózní program. Slibují reformy kdečeho. A z velké části jsou jejich cíle rozumné. Snížení daní a zjednodušení daňové soustavy je potřeba. Zlepšení podmínek pro podnikání rovněž. O tom, že důchody a zdravotnictví potřebují reformu, také nikdo nepochybuje.
Posuzujme vládu bez ohledu na to, jak vznikala
Podobně rozumných záměrů by se našlo více. Otázkou samozřejmě je, jak dobře je Topolánkova vládní sestava připraví, jak pro ně dokáže vyjednat podporu v parlamentu a v nejlepším případě i souhlas opozice a jak a odkdy je skutečně prosadí.
Bude to mít těžké. Jistě, může jí pomoci kuriózní situace, ve které se ocitli poslanci Melčák a Pohanka – když nebudou chodit do práce, je velká šance, že vláda nepadne a jim poběží do voleb v roce 2010 plat. Ovšem spoléhat se jen na to by bylo trochu krátkozraké. Také jednoho dne mohou přijít a hlasovat proti.
Melčák je podle všeho skutečně přesvědčený sociální demokrat. A vzpomeňme ještě jednou na Rathova slova o Pohankovi a altruismu. Vláda tedy bude muset předvést, že je skutečně dobrá a že reformy umí připravit a prosadit.
Jen tak Topolánek umlčí i kritiky ve vlastní straně a mezi svými voliči. Když se mu bude dařit dělat, co nasliboval, jistě mu lidé časem odpustí i ušmudlanou podporu pro vládu. Když ne, bude mít smůlu a bude muset spoléhat na to, že uspěje aspoň v případných předčasných volbách.
Férové nyní bude přistoupit k posuzování kroků vlády bez ohledu na to, jak vznikala, a hodnotit ji podle výkonu. Koneckonců dítě zrozené z ošklivého partnerského vztahu přece ještě nemusí být nutně špatným člověkem. Přejme mu, ať se mu daří.
