Znám případ svého kolegy, který je přesně to, čemu se říká mladý vědecký pracovník na zahraničním pobytu. Přál si vrátit se do ČR a podal tedy žádost o grant. Součástí žádosti byl i plat vě výši 20 tisíc Kč hrubého měsíčně. Každý jen trochu soudný člověk musí uznat, že to není nijak přemrštěná částka. Mladý vědec totiž dělá totéž co jiní mladí lidé, tedy především zakládá rodinu a shání bydlení. Z tohoto pohledu je 20 tisíc hrubého spíš málo. A jak žadatel dopadl? Grant dostal, prostředky na výzkum obdržel v plné výši. Plat byl ovšem seškrtán na 12 tisíc hrubého, takže z návratu do Čech nebude nic.
Pokud to paní Illnerova myslí vážně se svou snahou přitáhnout do AVČR mladé lidi, pak se jedná o úkol srovnatelný s valením Sisyfova balvanu. Nevyžaduje to ani dobrého vědce a možná ani dobrého manažera, ale radikála, schopného a ochotného tlačit, tlačit a tlačit nejen státní úředníky, ale možná především ředitele ústavů AVČR k rozsáhlým a rychlým změnám ve způsobu odměňování (nejen) mladých vědců.
Je Helena Illnerová - viděno z tohoto úhlu pohledu - ženou na svém místě? V rozhovoru pro iDNES mimo jiné uvedla: ”Poradila bych (mladým vědcům), aby si každý vydělával 2-3 roky v cizině, kde by získal zkušenosti i finanční základ pro práci ve vědě v České republice.” Jinými slovy řečeno: Mladí vědci! Nebuďte naivní. Připravte se po svém návratu do Čech znovu na bídu
