Občanští demokraté se nedávno na schůzi svého nejvyššího vedení dlouze a bouřlivě hádali: hrozilo se odchody ze strany, svoláváním mimořádného kongresu, mluvilo o kolaborantech, zrádcích a likvidaci členstva.
Bouři nevyvolalo vyhlášení válečného stavu, totální porážka ODS ve volbách, zpronevěra stranického konta nebo že by snad někdo na pravici ostře zaútočil.
Naopak. Emoce vyvolala obyčejná uznání. Fakt, že exprezident Václav Havel si dovolil pochválit občanské demokraty a jejich lídr Mirek Topolánek zase jeho.
Strašidlo OFPro mnohé členy ODS je odstrašujícím případem politické neschopnosti někdejší Občanské fórum. Bylo volným sdružením intelektuálů a bývalých komunistů, snílků a hledačů "třetích cest“. Klaus byl vždy kritikem podobných přístupů, i když – jak ukazuje třeba případ takzvané opoziční smlouvy s ČSSD – sám se netradičním politickým experimentům nevyhýbal. |
Proč tohle tolik vadí? ODS založil před osmnácti lety Václav Klaus právě proti vůli Václava Havla, svého největšího polistopadového rivala. A to odštěpením z revolučního hnutí Občanského fóra.
Po celou dobu dospívání pak byl Havel pro konzervativce málem větším nepřítelem než třeba socialisté. Exprezident je viděl stejně, jako ztělesnění zla a arogance.
"Jsem šokován. ODS prochází přeměnou na Občanské fórum číslo dvě. Program pro podzimní volby už si musí pravdoláskovci napsat sami,“ rozčiloval se na schůzi vedení europoslanec Ivo Strejček.
Pak se zvedl nový člen širšího vedení, čtyřicetiletý šéf brněnské ODS Pavel Blažek. "Neblázněte. Václava Havla považuji za jednu z největších osobností našich moderních dějin a jednoho z největších bojovníků za demokracii. Přece není nic špatného na tom, když nás pochválí. Naopak.“
Od Klause k Havlovi
Poslední půlrok byl pro ODS opravdu hektický. Posun od Klause k Havlovi odstartovala drtivá porážka pravice v loňských říjnových krajských a senátních volbách.
Prezident okamžitě vystartoval proti svému následovníkovi v čele strany, s nímž si vlastně nikdy moc nerozuměl. Volební debakl vzal jako důkaz, že strana je ideově vyprahlá, a nepřímo vyzval k odstranění Mirka Topolánka. A to přirovnáním typu, že fotbalový tým po takové porážce také mění trenéra.
Dosáhl přesného opaku, z Topolánka udělal mučedníka a konzervativci se kolem něj semkli. Mirek Topolánek byl v prosinci znovu zvolen lídrem a Václav Klaus na protest stranu raději opustil. Vzdal se funkce čestného předsedy.
"Za ODS mluví hlasy, které se snaží popřít vše, co jsme dlouhá léta a složitě budovali. Tomu jsem z pozice čestného předsedy nemohl mlčky přihlížet. Trápí mě, jaké myšlenky a osobnosti dnes stranu prezentují. Byl bych velmi rád, kdyby se vrátila na to místo politické mapy, kde se nacházela v době, kdy jsem z jejího čela odcházel,“ popisuje Klaus důvody svého odchodu.
Po něm se vůbec nesplnily obavy, že odchod otce zakladatele bude znamenat rozkol, strana se rozštěpí a čeká ji velký exodus členů.
Slzeli, ale vyspali se z toho
K tomu jedna scénka ze zákulisí prosincového kongresu. Po chodbách hotelu bloumal otřesený středočeský poslanec Jan Vidím, po Klausově loučení slzel a s opuchlýma očima zvažoval konec v politice. Nakonec se z toho do druhého dne dokázal vyspat.
Rozchod oběma stranám rozvázal ruce. Skončila doba smíru, kdy se vzájemné konflikty tutlaly před veřejností. Dalším konfliktem byl dubnový pád vlády, z jehož inscenace Mirek Topolánek veřejně obvinil prezidenta Václava Klause.
Nová generace ODSTypická nová generace občanských demokratů bývá nazývána "muži se špičatými botami“. Jsou to lidé, kteří berou politiku jen jako byznys. Kvůli podnikání vstupovali do strany. Nikdy od nich nikdo neuslyší nic o nějakých ideálech, nemluví o svobodě, malém státu nebo nízkých daních. Tedy kromě obecných klišé. |
Ať už je to pravda, či ne, o své teorii premiér přesvědčil velkou část straníků. A ze sebe znovu spolehlivě udělal mučedníka, už podruhé oběť spiknutí. To funguje.
Zatím poslední událostí proměny ODS je zmiňované sbližování s Václavem Havlem. "Není pochyb, že nemůžeme jít do voleb jako zapouzdřená strana, bez vazby na občanskou společnost. Havel měl kolem sebe lidi, kteří patří k pravici. Částečně se mi podařilo jistou skupinu těch lidí získat,“ říká Topolánek.
A bývalý prezident oplatil stejně. Nejprve kritizoval šéfa ČSSD Jiřího Paroubka za pád vlády: "Doufám, že to voliči sociálním demokratům spočítají.“ A přidal, že nová ODS je mu sympatičtější, připadá mu méně arogantní.
Je předvolební Havlova podpora pro konzervativce spíše nutnou vzpruhou, nebo likvidací? Dva publicisté podrobně sledující vývoj na české pravici se neshodnou.
"Z antisymbolu dosavadní politiky, Havla, nelze udělat symbol bez porušení podstaty látky. ODS může přežít odchod Václava Klause, ale nikdy příchod Václava Havla. Tento tah Topolánkovi nemůže vyjít,“ míní Bohumil Pečinka z Reflexu.
"Lidé, kteří to kritizují, bojují minulé bitvy. Nenávidí Havla víc než KSČM. Jejich rétorika se zas tak neliší od té Paroubkovy,“ namítá opačně politolog Bohumil Doležal.
Mirek Topolánek nynější přerod bere jen jako pokračování budování nové, postklausovské ODS, jenž začal na konci roku 2002, kdy konzervativce převzal po Václavu Klausovi. Tehdy svůj plán nazval "tvrdé jádro, měkký obal“. Neboli zachovat a hýčkat si pravicové ideály, ale zároveň přitáhnout další vlažné příznivce. Ty dříve občanští demokraté spíše strašili, a kdo měl trochu odlišný názor, byl hned nepřítel hodný zašlapání do země.
"Společnost na bázi Havel – Klaus se zbytečně rozdělila. Havel měl kolem sebe lidi, kteří patří k pravici,“ míní předseda ODS. "Odmítám jít dnes do voleb se stranou, jež aspiruje na dvacet procent hlasů jako v roce 2002. Půjdu do voleb se stranou, jež aspiruje na čtyřicet procent.“ To však znamená, že ono tvrdé jádro se ještě víc scvrkne i změkne a měkký obal se ještě víc rozšíří.
Na Pražském hradě tomu říkají "tunelování“ ODS. Václav Klaus má pocit, že mu Mirek Topolánek jeho dítě v podstatě ukradl. Když argumentuje, v lecčems pravdu má, v lecčems se zas mýlí.
Nejsou kádry
Ano, konzervativci jsou vyschlí, především co týče jejich nejdůležitějšího tématu všude na světě, ekonomiky a daní. Jinak není možné si vysvětlit jejich skandální přiznání, že největší tahák minulých voleb – slavná rovná daň – byl vlastně takový podvod na voliče, prostě absolutní nesmysl.
Jinak nejde pochopit, že své hlavní téma ODS nechala sepsat sólistou Vlastimilem Tlustým, o němž už tehdy Topolánek věděl, že je to jeho největší omyl.
Po Tlustého vyloučení se konzervativci ocitli bez jasného ekonomického lídra, nějakého kandidáta na ministra financí. To je stejné, jako by ve fotbalovém týmu chyběl tvůrce hry.
Nedostatek "kádrů“ je typický pro všechny české politické strany. Dva nejžhavější ekonomičtí kandidáti jako by směřovali raději do byznysu. Martin Kocourek dal přednost před politikou křeslu v dozorčí radě ČEZ, Michal Doktor sice ještě poslancuje, avšak už sedí ve správní radě Budějovického Budvaru. Jinak zatím široko daleko nikdo.
Voliči občanských demokratů se cítí po minulých volbách podvedeni. Na polovičatém zavedení rovné daně vydělali v rozporu se sliby jen ti nejbohatší, klíčová střední třída si nijak nepomohla. Stejně dopadly další taháky z kampaně. Boj s korupcí či s byrokracií zůstal jen na papíře, jak ostatně přiznal sám Topolánek. Václav Klaus se na to vše snaží upozorňovat, vyburcovat členy, ale trochu marně. Členská základna na tohle už tolik neslyší. Hodně se změnila, vždyť polovina z dnešních třiceti tisíc členů přišla po Sarajevu v roce 1997.
Víc byznysu než ideologie
"Když to řeknu zkratkovitě, tehdy bylo v ODS více ideologů, dnes je tam více manažerů,“ popisuje změnu Martin Říman. Typická nová generace občanských demokratů, již Bohumil Pečinka nazývá "muži se špičatými botami“, bere politiku jen jako byznys.
Kvůli podnikání vstupovali do strany. Nikdy od nich neuslyšíte nějaké ideály o svobodě, malém státu nebo nízkých daních. Tedy kromě obecných klišé.
Ovládají je lobbisté, kteří jim zajišťují podporu pro funkce a oni jim pak oplátkou dohazují veřejné kšefty. K jakým hrůznostem tato "privatizace“ politické strany vede, nejvíce ukazují severní Čechy. Soupeřící podnikatelé se tady předhánějí, kdo na lešení uloví více zedníků pro vstup do ODS, aby tak získal většinu.
Naopak Václav Klaus se mýlí v tom, že se pravicová partaj mění v nové Občanské hnutí, levicovou část Občanského fóra. Kdyby to tak bylo, nikdy by Topolánkovi neprošlo prosazování amerického radaru či vyznamenání bratří Mašínů.
Jenže Mirek Topolánek míní, že trvat na čisté, pravověrné ODS znamená jít si rovnou pro porážku. Letošní říjnové volby chce vyhrotit jako souboj dvou bloků – jeho jakési pravicové aliance svobody proti levicové koalici socialistů a komunistů. Trochu zjednodušeně se říká, že těch prvních, pro něž je důležitá svoboda a množství příležitosti, je v české společnosti asi čtyřicet procent. Druhý tábor, považující za nejdůležitější věc na světě jistoty a mající strach, že o ně přijde, je početnější – asi tak 60 procent lidí. První skupina chodí disciplinovaněji k volbám, druhá méně.
Z toho jasně vyplývá, že jedinou možností, jak může ODS volby vyhrát, je, že "jistoty“ zůstanou doma. V loňských krajských volbách se zvedly, Jiří Paroubek je dokázal vyburcovat třicetikorunovými poplatky.
Doleva, nebo s Topolánkem
Letošní podzim, kdy země bude slavit dvacet let od pádu totality, je příležitostí k vybuzení emocí: Chcete návrat komunistů k moci, kam je chce přivést Jiří Paroubek?
To bude hlavní téma kampaně, nikoliv daně, nepopulární bolestivé reformy nebo boj s byrokracií.
Je otázka, zda "hodnotová kampaň“, jak tomu říká Topolánek, zabere. Jestli si konzervativci dál vystačí s jednoduchým antiparoubkismem jako ústředním bodem agitace. Navíc průzkumy veřejného míněné ukazují, že KSČM vadí stále méně lidem. Vždyť ji také sociální demokraté přivedli bez nějakých protikomunistických demonstrací v ulicích k vládám v pěti krajích.
Skoro už jen chybí, aby si občanští demokraté dali na billboardy heslo Doleva, nebo s Topolánkem. Stejný trik s mobilizací už jednou ODS udělala v roce 1998 s ústředním heslem "Doleva, nebo s Klausem“. Po prohraných volbách uzavřeli opoziční smlouvu s ČSSD a heslo se parodovalo "Doleva s Klausem“.
