Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Čeští vědci vyvinuli nové náboje pro utajené ochránce v letadlech

  19:14aktualizováno  19:14
V utajení cestují mezi ostatními pasažéry na palubách letounů, aby v ohrožení zasáhli proti únoscům či teroristům. Takzvaní airmarshallové létají ozbrojení, až dosud ale bylo použití střelné zbraně za letu velmi nebezpečné. Čeští vědci z Univerzity obrany v Brně pro ně vyvinuli nové speciální náboje.

Náboje 9 mm AM – vlevo se střelou, vpravo v řezu, uprostřed dvě expandované střely po průniku etalonovými terči nahrazujícími trup a hlavu člověka | foto: UNOB

Jejich použití by mělo eliminovat rizika, která s sebou použití střelné zbraně proti únosci či teroristovi na palubě letounu nese. Vypálená střela totiž dosud mohla proletět tělem útočníka a zranit cestující nebo poškodit letadlo.

Podle požadavků českých policejních „airmarshallů“ vědci po pěti letech výzkumu skloubili dva na první pohled neslučitelné parametry. Policista musí v případě použití služební zbraně na palubě letadla zneškodnit útočníka hned prvním výstřelem, proto musí mít střela maximální ranivý účinek. Současně však ve stísněném a zaplněném prostoru kabiny letadla nesmí ohrozit další nezúčastněné lidi ani poškodit citlivé části letadla.

Airmarshallové

Ozbrojené doprovody v utajení během letů na civilních linkách byly zavedeny po teroristických útocích na New York a Washington 11. září 2001. Tým českých "airmarshallů" vznikl jako jedna ze speciálních složek Policie ČR v roce 2004. K jejich zákroku proti teroristům na palubě letadla dosud nedošlo, spolupracovali zatím jen při uklidnění opilých či agresivních pasažérů. I v takových situacích však vystupují jako běžní anonymní cestující. Teprve ve skutečně kritické situaci, kterou nelze vyřešit jiným způsobem, se může policista prozradit a použít služební zbraň.

„Přesto, že tyto požadavky jsou do značné míry protichůdné, podařilo se nám najít technické řešení, které je splňuje,“ konstatoval jeden z autorů projektu Luděk Jedlička z katedry zbraní a munice Univerzity obrany v Brně.

On i jeho kolegové vycházeli z teoretických znalostí chování materiálu při zátěži a vývoj prováděli formou postupného přibližování k optimálnímu výsledku. Vyvinuli tak velmi lehkou mosaznou střelu ráže 9 mm s vysokou počáteční rychlostí přesahující 500 m/s a velmi vysokou počáteční kinetickou energií kolem 650 Joulů.

„Klíčem k řešení úkolu je kombinace specifického materiálu a designu střely, která má na své přední straně otevřenou expanzivní dutinu, jež po zásahu způsobuje deformaci střely a v důsledku toho předává maximum kinetické energie zasaženému cíli,“ popsal výsledek pětileté práce Jedlička.

Nové střely s označením AM (zkráceně airmarshall) tak letí mnohem rychleji než jiné střely, v těle útočníka se deformují a zůstávají v něm zachyceny. Mají mnohem vyšší takzvaný ranivý účinek a při jejich použití navíc nehrozí ani poškození letadla, ani zranění dalších lidí.

Pokud přece jen střela projde zasaženým cílem, její rychlost je v porovnání s dosud používanými speciálními střelami až patnáctinásobně nižší a pro další nezúčastněné není nebezpečná. Zbytkový ranivý potenciál je skoro nulový a nemůže narušit konstrukci trupu letadla.

„Byla to výzva, kterou jsme přijali mimo jiné i proto, že se nabízela možnost zkusit ve vědě něco nového a navíc s reálným výstupem. Až později jsme si uvědomili, že výsledky dosažené v projektu posouvají naše poznání v oboru zbraně-střelivo zase o nějaký krok dál,“ řekl další z „otců“ projektu Jan Komenda ze stejné katedry.

Speciální testy potvrdily úspěch

Kvůli otestování průběhu a výsledků vývoje vytvořili vědci metodiku pro hodnocení nového typu munice. Vycházeli z poznatků, že střelba v reálné situaci by byla nejčastěji vedena na hrudník, případně hlavu útočníka. Pro stanovení ranivého potenciálu střeliva proto vytvořili při speciálních balistických experimentech funkční vzorek etalonového terče nahrazujícího lidskou hlavu a také lidský trup.

Srovnání ranivého potenciálu policejních nábojů s expanzivními střelami; údaj v procentech je vztažen k náboji Action 5 (100 %). Náboj AM má téměř 1,5 x větší předanou energii oproti náboji Action 5 – je tedy podstatně účinnější

Srovnání ranivého potenciálu policejních nábojů s expanzivními střelami; údaj v procentech je vztažen k náboji Action 5 (100 %). Náboj AM má téměř 1,5 x větší předanou energii oproti náboji Action 5 – je tedy podstatně účinnější

Srovnání zbytkového ranivého potenciálu policejních nábojů s expanzivními střelami; údaj v procentech je vztažen k náboji Action 5 (100 %). Náboj AM má pouze 1 % zbytkové měrné energie náboje Action 5 – má tedy zanedbatelné kolaterální účinky

Srovnání zbytkového ranivého potenciálu policejních nábojů s expanzivními střelami; údaj v procentech je vztažen k náboji Action 5 (100 %). Náboj AM má pouze 1 % zbytkové měrné energie náboje Action 5 – má tedy zanedbatelné kolaterální účinky

Ten je tvořen dvěma základními prvky - po stranách umístěnými kostními náhražkami Synbone (náhrada lebky), mezi něž je vložena náhražka měkkých mozkových tkání v podobě balistické želatiny. Jako etalon, s nímž byla porovnávána vyvíjená munice, pak sloužil široce rozšířený policejní náboj Action 5 se shodnou ráží 9 mm Luger firmy Ruag. Střelecké experimenty na etalonech nahrazujících hlavu a trup člověka pak potvrdily dosažení požadovaných vlastností nově vyvinutého náboje.

Ranivý potenciál nábojů byl hodnocen jednak předanou energií „hlavou“ v Joulech, která by měla být co největší (maximální stupeň paralyzování útočníka na palubě letadla) a pak měrnou zbytkovou energií střely po průniku „hlavou“ v Joulech na čtvereční metr. Ta by naopak měla být co nejmenší (vyloučení zranění nezúčastněných lidí; cestujících či palubního personálu).

V případě terče nahrazujícího trup člověka měly střely AM ranivý efekt ve srovnání se střelou konkurenčního náboje Action 5 vyšší o 24 procent a v případě hlavy dokonce o 45 procent.

Zájem mají tajní ochránci ve světě

Výletová rychlost po proniknutí „hlavou“ činí u střely AM v průměru pouhých 10 m/s oproti 150 m/s v případě střely Action 5. Střela AM tak již pro další nezúčastněné není nebezpečná a nemůže narušit konstrukci trupu letadla.

Při střeleckých experimentech zaměřených na hodnocení ranivého potenciálu střeliva byly v široké míře používány vysokorychlostní kamery s rychlostí záznamu až 30 tisíc snímků za sekundu.

Průnik střely AM terčem hlava, pohyb střely zprava doleva (ze záznamu vysokorychlostní kamery)

Průnik střely AM terčem hlava, pohyb střely zprava doleva (ze záznamu vysokorychlostní kamery)

O nově vyvinutou munici je už zájem v zahraničí. „Policisté, s nimiž jsme na vývoji náboje průběžně spolupracovali, nám zprostředkovali kontakty s mezinárodní komunitou airmarshallů a umožnili prezentaci našich výsledků. Z účasti na mezinárodních konferencích tak víme o zájmu o testování nového náboje 9 mm AM zahraničními složkami airmarshallů z Holandska, Rakouska, Francie, Polska či Rumunska,“ nastínil Jedlička.

Na projektu se podle něj podílelo přes dvacet lidí, akademici i externí spolupracovníci. Spolupracovaly také tři tuzemské zbrojovky, které pro účely zkoušek vyrobily čtyři tisíce kusů nového náboje. Část dostali k otestování i jejich potenciální uživatelé z Policie ČR.

Autor: natoaktual.cz
Témata: NATO, testování


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.