Příběh, který podněcuje nové úvahy o Noemově arše, se začal odvíjet po druhé světové válce na Blízkém východě. Pilot RAF a nadšený amatérský historik Leonard Simmons tu získal hliněnou desku s klínovým písmem, kterému nerozuměl.
Desku, kterou si přivezl domů, odkázal svému synovi Douglasovi. A ten ji po dlouhých rocích ukázal jednomu z mála lidí, který podivné znaky uměl přečíst - expertovi Britského muzea Irvingu Finkelovi. Ze šedesáti řádků úhledného klínového písma se vyloupl popis lodi, která zachránila ctnostného muže, jeho rodinu a zvířata před obří potopou.
Pokud vám to líčení připomíná příběh o Noemově arše, jste na správné adrese. Příběh o potopě se ovšem neobjevuje jen v křesťanství a judaismu. Znali ho staří obyvatelé Mezopotámie, píše se o něm v Koránu a své ví i řada dalších civilizací. Kurátor Finkel soudí, že se Židé během babylonského zajetí dozvěděli místní příběh o záplavě, který po nabytí svobody zakomponovali do knihy Genesis jako vyprávění o Noemovi.
ROZDÍLNÉ POPISY ARCHYKniha Genesis (ekumenický překlad) 6,14 Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. Nově rozluštěná babylonská deska "Buď pozorný mé rady, abys žil navždy. Strhni svůj dům, zbuduj člun, vzdej se majetku. A zachraň svůj život! Člun zbuduj kruhový; nechť jeho délka a šířka jsou stejné." (podle Guardian.co.uk) |
Archeologové už objevili mnoho desek z oblasti Mezopotámie, které popisují samotnou záplavu. Ta Simmonsova je zajímavá právě tím, že jako jediná popisuje tvar plavidla, na kterém se lidé měli zachránit, uvádí britský list The Guardian.
"Na všech obrazech lidé předpokládají, že archa byla ve skutečnosti plavidlo, které se mohlo vydat na oceán, se štíhlou přídí a kormidlem - tak ji zobrazovali. Ale archa nemusela nikam plout, stačilo, aby se udržela na vodě," argumentuje Finkel. Stavební instrukce podle něj odpovídají plavidlu, kterým se dodnes v Íránu a Iráku používá pro přepravu zvířat.
Mezopotámský mýtus samozřejmě nepíše o muži jménem Noe: místo něj v něm figuruje sumerský král Atrachasis. "Zbuduj člun, vzdej se majetku. A zachraň svůj život! Člun zbuduj kruhový; nechť jeho délka a šířka jsou stejné," stojí ve Finkelem přeloženém textu.
V dalších instrukcích je výzva ke zbudování lodi ze splétaného palmového vlákna. Nepropustnost měl zajistit asfalt.
Scházelo málo a na desku dál sedal prach
Nechybělo mnoho a Simmonsova deska, s datací vzniku kolem roku 1700 před naším letopočtem, byla téměř přehlédnuta. "Když se otec vrátil, přivezl celou truhlici takových věcí - pečetě, desky, výrobky hrnčířů," vzpomíná objevitelův syn Douglas. "Koupil je v bazarech nebo od lidí, kteří věděli, že se o takové záležitosti zajímá."
Nedařilo se mu ale uspět, akademici nad jeho deskou mávali rukou: Takových předmětů z Babylonie prý existuje! Simmons mladší se proto vypravil do Britského muzea a zaklepal na kabinet Irvinga Finkela. Ten "se na desku letmo podíval a málem spadl ze židle," píše The Guardian.
Překlad hliněné desky zřejmě příběh o Noemově arše na hlavu nepostaví - že si dávná a mnohými ústy předávaná svědectví leckdy odporují, není novinkou. Vkrádá se nicméně otázka, kolik dalších Leonardů Simmonsů má doma artefakty s nerozluštěnými příběhy z dávných dob.
JINÁ VERZE: ZKAMENĚLA ARCHA U ARARATU?Čím více skeptici odmítají mýty, o nichž vyprávějí náboženství, tím usilovněji se někteří lidé snaží existenci mytických předmětů a míst prokázat. Je to i případ Noemovy archy. Nadšenci do jejího hledání v 19. století investovali celé jmění. V roce 1960 turecké letectvo objevilo tři desítky kilometrů jižně od hory Ararat podivný tvar, připomínající velikou zkamenělou loď. To je ono, ohlásil dobrodruh a amatérský biblický archeolog Ron Wyatt, který místo mnohokrát prozkoumal. Že jde o archu, která kdysi zachránila lidstvo, později prohlásila i turecká vláda (to proto, že poloha útvaru odpovídala nejen líčení z Bible, ale i z Koránu). 
Kamenný útvar v pohoří Araratu v popředí považoval archeolog Ron Wyatt za Noemovu archu. Zdroj: Wikipedia V kamenném útvaru u Araratu se podařilo najít stopy železa a uhlíku. Ten by naznačoval zkamenělé dřevo, ale vědci ho objevili jen lokálně a ne v celém útvaru, napsal před lety časopis National Geographic. K Araratu zamířilo bezpočet vědeckých expedic, ale vědecký důkaz existence Archy stále chybí, konstatoval The Guardian. |
