„Když jsem na nebi viděla letícího ptáka, už jako dítě jsem chtěla pilotovat letadla,“ řekla Rahmání AFP. „Mnoho mladých Afghánek má sny, ale v cestě jim stojí různé překážky i hrozby,“ dodává.
Třiadvacetiletá žena vyrostla v Kábulu a do kurzu pro piloty se zapsala v roce 2010. Rodiče jí podpořili, před dalšími příbuznými, podle kterých žena patří pouze do domácnosti, však svou zvolenou kariéru tajila.
Když po dvou letech složila pilotní zkoušky, byla první Afghánkou s oprávněním pilotovat letadlo s pevnými křídly - dosud ženy získávaly pouze oprávnění k pilotování vrtulníků. Americké ministerstvo zahraničí ji dokonce letos udělilo vyznamenání pro statečné ženy (International Women of Courage Award).
„Už se nemohu jen tak projít po ulici“
Pilotka se snaží ignorovat všechny, kteří jí a její rodině vyhrožují, v roce 2013 však byla hrozba natolik vážná, že musela Afghánistán na dva měsíce opustit. Dodnes u sebe pro jistotu nosí pistoli k sebeobraně. I když si zvykla na pohledy mužů, základnu nikdy neopouští v uniformě, protože by se mohla stát snadným terčem útoků. „Už se nemohu jen tak projít po ulici ani jít nakupovat. Přišla jsem o osobní svobodu,“ říká.
Aby v mužském prostředí obstála, nesmí si prý dovolit žádnou slabost ani emoce. I když je průkopnicí, dává si zároveň pozor, aby se příliš neodchylovala od společenských tradic.
Přesto odmítla splnit rozkaz nadřízeného, který jí zakázal převézt raněné vojáky z neklidné jižní oblasti země. Ženám je totiž v Afghánistánu tradičně zapovězeno převážet mrtvé či raněné. „Mnoho lidí věří, že ženy mají malé srdce a jsou příliš emocionální,“ vysvětluje pilotka.
Rahmání však raněné i přes zákaz vyzvedla. „Po návratu jsem svému veliteli řekla: ‚Potrestejte mě, jestli se domníváte, že jsem udělala něco špatného.‘ On se jen usmál a řekl: ‚Zachovala jste se správně.‘“ Ženy tvoří pouhé procento z celkem 350 tisíc členů afghánských bezpečnostních složek. Než bude v letectvu sloužit tolik pilotek jako pilotů, uběhne podle Nílúfar možná i 30 let. „Máme ale naději,“ říká.
