Keňané se hlasování zúčastnili v obrovském počtu – po celé zemi několik hodin čekali na horkém slunci u přeplněných hlasovacích budek. Jako první byly spočítány výsledky voleb do keňského parlamentu, v nichž byli ministři Kibakiho vlády ve svých okrscích na hlavu poraženi.
Hlavní opoziční uskupení vedené Railou Odingou získalo asi 100 křesel oproti 30 křeslům pro Kibakiho. Zdálo se nanejvýš pravděpodobné, že výsledky prezidentských voleb dopadnou podobně a Odinga Kibakiho s velkým náskokem porazí.
Odinga měl náskok
První výsledky tomu skutečně napovídaly. Když přišla do Nairobi konečná čísla z volebních místností po celé zemi, měl Odinga náskok několika set tisíc hlasů. A pak začaly potíže. Výsledky z Kibakiho domoviny v centrální Keni měly zpoždění. Nezávislí pozorovatelé z Evropské unie i odjinud začali hlásit vážné nesrovnalosti v Kibakiho tradičních baštách, kde byl zástupcům opozičních stran odepřen přístup do volebních místností.
Věci začaly být ještě pochybnější, když Keňská volební komise (ECK) shromáždila a zaznamenala výsledky z jednotlivých okrsků. Podle podrobných důkazů předložených opozicí bylo s výsledky z venkova, prý již tak upravenými v Kibakiho prospěch, znovu manipulováno a Kibakimu byly přičteny další hlasy.
V důsledku toho zaznamenala ECK v prezidentských volbách mnohem více hlasů než ve volbách parlamentních, ačkoliv voliči dostali jasné instrukce - přímo se to od nich vyžadovalo - aby vhodili hlasovací lístek v obou volbách.
Kibaki náhle vítězí
Když se opozice pokusila na tyto nesrovnalosti upozornit, ECK náhle prohlásila Kibakiho vítězem. O několik dní později šéf ECK veřejně přiznal, že Kibakiho stoupenci na něj vyvíjeli nátlak, aby okamžitě vyhlásil "výsledky", a to navzdory jasným důkazům o zmanipulování voleb. Šokující bylo, když šéf ECK dodal, že neví, kdo ve skutečnosti vyhrál. Rovněž pozorovatelé z EU oznámili, že sčítání hlasů neodpovídalo základním mezinárodním standardům.
Katastrofa pro Keňu
Volby jsou pro Keňu katastrofou, avšak reakce mezinárodního společenství v čele s USA není o nic méně skličující. Americkou zahraniční politiku v Africe má na starosti náměstkyně ministryně zahraničí Jendayi Frazerová, bývalá studentka Condoleezzy Riceové. Od vypuknutí povolební krize zaujala Frazerová tři pomýlená stanoviska.
Nejprve se nechala slyšet, že hlasování nelze přehodnotit nezávislým přepočtem hlasů. Většina přítomných pozorovatelů se přitom domnívala, že z volebních místností se až do Nairobi táhne dlouhá papírová stopa, kterou lze detailně přezkoumat.
Za druhé prohlásila, že k volebním manipulacím došlo "na obou stranách", a naznačila, že skutečné volební výsledky mají k těm oznámeným velmi blízko a že snad Kibaki opravdu zvítězil. Vzhledem k obrovskému množství přímých i nepřímých důkazů, že manipulace vesměs probíhaly ve prospěch Kibakiho, reagovala opozice na náměstčino rovnoměrné rozdělení viny na obě strany s úžasem a zděšením. Frazerová navíc nebyla schopna uznat volební výzkum, který na základě odpovědí voličů po opuštění volebních místností provedla jedna americká nadace a jenž ukazoval na jasné vítězství Odingy.
A konečně Frazerová uvedla, že je zapotřebí, aby obě strany dospěly ke kompromisu a rozdělily se o moc. Místo toho Kibaki přezíravě jmenoval 18 klíčových členů kabinetu, přestože mělo být právě zahájeno "zprostředkování" ze zahraničí. Opozice byla samozřejmě zmatena americkým voláním po kompromisu, které neobsahovalo žádnou vážně míněnou výzvu k přezkoumání samotného hlasování.
Ani USA demokracii v Keni nezachrání
O vlastním osudu nakonec rozhodne pouze Keňa sama. USA ani jiné zahraniční mocnosti keňskou demokracii nezachrání. Hrozby, sankce nebo přerušení pomoci napáchají jen další škody na ekonomice, která se již nachází ve fázi volného pádu, což tragicky ztrestá chudé Keňany a zároveň to rozdmýchá další násilí.
Mezinárodní společenství přesto může hrát konstruktivnější roli než doposud tím, že bude na obě strany tlačit, aby akceptovaly nezávislý přepočet hlasů. Pokud se svět postaví za demokratické principy, zároveň se postaví na stranu keňského lidu.
Odmítnutím tohoto přepočtu sdělila Frazerová Keňanům, že nemohou očekávat přesné spočtení svých hlasů a že moc lze uchvátit, či dokonce usmlouvat někde v zadní místnosti. Zároveň tím vyslala neklamný signál těm, kdo se do budoucna chystají hlasy ukrást: v nejhorším případě se budou muset rozdělit o pár vládních postů s opozicí.
Možná by přepočet hlasů ukázal, že volby byly příliš těsné, než aby se dal vyhlásit vítěz. Možná by demonstroval jasné vítězství Odingy, na kterém trvá opozice. V obou případech by byli Keňané a jejich hlasy bráni vážně a zlá krev by mohla opadnout. Pouze pokud obě strany přijmou tezi, že volby neměly jasného vítěze, je rozumné volat po rozdělení moci (případně po nových volbách).
Ještě stále je čas to napravit. Mezinárodní společenství by mělo přestat prosazovat zákulisní "kompromis", který ignoruje vůli lidu. Nechť svět nestojí na straně Kibakiho, opozice ani svévolného kompromisu – nechť stojí na straně keňských voličů.
Odmítne-li Kibaki nezávislý přepočet hlasů, rozlehne se jeho odmítnutí jako ozvěna po celé Keni i po světě. Ti, kdo ignorují voliče, by měli rychle zjistit, že se nemají kam ukrýt.
© Project Syndicate
