Na svém vůbec prvním mítinku v roli kandidáta prezidentského úřadu prozradil, že měl sen, v němž se mu zjevil oplakávaný Hugo Chávez. Reinkarnoval se do podoby malého ptáčka a zacvrlikal mu, že volební souboj jistě vyhraje.
Maduro to opravdu dokázal, energického Caprilese zdolal o necelá dvě procenta a zřejmě skutečně povede téměř třicetimilionovou Venezuelu, jednoho z klíčových hráčů regionu. Krásný sen se však rychle může proměnit v ošklivou noční můru.
Prvním a zásadním cílem pro Madura bude pohlídat si vlastní židli. O deset let mladší opozičník Capriles, který se může spolehnout na několikasettisícovou podporu rozzlobených příznivců, nechce uznat porážku a viní soupeře z volebních podvodů.
Do toho se Maduro musí potýkat s útoky mocného stranického kolegy, který z nové hlavy státu není zrovna nadšen. Diosdado Cabello, bývalý vojenský důstojník, má vysoké ambice, a přestože respektuje Chávezovo rozhodnutí, s pozicí dvojky socialistické partaje se nemusí chtít smířit. Už také na Twitteru provokativně po volbách poznamenal: "Takové výsledky nutí k hluboké sebekritice."
Když jde o ropuPrezidentské volby ve Venzuele, člena OPEC s největšími potvrzenými zásobami ropy na světě, s napětím sledovali v mnoha částech planety. Zvolení Madura nakonec potěšilo mnoho zemí latinské Ameriky od Jamajky, přes Dominikánskou republiku až po Kubu, kam Caracas dováží levnou ropu výměnou za naturálie. S gratulací brzy přispěchalo také Rusko nebo Bělorusko. Putin novému prezidentovi vzkázal, že věří v pokračování příznivých vztahů. Moskva v minulosti investovala do venezuelského ropného průmyslu miliardy dolarů a dodávala Chávezovi na dluh zbraně. Běloruský prezident Lukašenko rovnou s gratulací pozval Madura k návštěvě Minsku. Zklamání naopak zavládlo ve Spojených státech, které Maduro kritizuje stejně ostře jako Chávez. Vzhledem k boomu těžby ropy z břidlicových plynů se však USA stejně nejspíš brzy závislosti na ropě z Venezuely zbaví. |
Cabello má totiž v zádech podporu armády, u níž Maduro příliš respektu nemá, a i to se může významně odrazit v dalším vývoji. Zatímco bývalý parašutista Chávez měl jistotu, že pro něj vojáci skočí i do pekla, jeho chráněnec nic takového čekat rozhodně nemůže.
"Myslím, že Maduro má obrovský problém. Vůbec nerozumí vojenskému světu," řekl Rocío San Miguel, hlava neziskové organizace Citizen Control, deníku Wall Street Journal: "Kdo teď usedne bez Cháveze na vrchol vojenské hierarchie, která spoluvolí veřejné funkce?"
Skoro polovina z 23 venezuelských států má za guvernéra bývalého vojenského činitele a také vládní kabinet je ze čtvrtiny tvořen členy vojenských sil. Armáda kontroluje také důležité přístavy.
"Pokud chce Maduro zůstat u moci, musí vyhrát nad armádou a být k ní pozorný," uvedl Chávezův ministr obrany Raúl Salazar pro deník Daily Telegraph.
Další výzvou pro nového prezidenta je skomírající ekonomika. Ačkoliv Venezuela nejspíše kontroluje největší zásoby ropy na světě, špatné hospodaření způsobuje vysokou inflaci a otřesy v hodnotě měny bolívar. Zahraniční investoři jsou navíc vyděšeni Chávezovým zestátňováním podniků a rozbujelou korupcí.
Jestliže však Maduro ustojí všechny útoky a naváže na politiku Huga Cháveze, jak deklamoval v kampani, mnoho se toho zřejmě v zemi nezmění. Ať už z hlediska zahraniční orientace (směrem na Kubu či Rusko) nebo ztrátového, socialistického hospodaření. Přesto lze v jeho kariéře najít momenty, které posunuly zemi kupředu.
"Na jedné straně stál jako ministr zahraničí za nejšílenějšími rozhodnutími Chávezovy administrativy, jakými byla například podpora Libye, na druhé straně se zasadil také o pragmatické tahy jako obrat ve vztahu ke Kolumbii," cituje CNN Javiera Corralese, profesora politologie z Amherst College v Massachusetts.
Hádat tedy, zda Madura pohltí vnitrostranické boje či Chávezův stín, je zatím předčasné, ovšem rozsáhlou proměnu Venezuely rovněž čekat nikdo nemůže.
