Ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra možná dostane šanci dodělat práci během demise vlády do konce předsednictví.

Ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra možná dostane šanci dodělat práci během demise vlády do konce předsednictví. | foto: Profimedia.cz

Nic nového, říká historie EU k pádu vlády v předsednické zemi

  • 10
Za posledních deset let nezažila Evropská unie situaci, kdy by v předsedající zemi padla vláda. Až teď, kdy je donucen podat demisi český kabinet. Zdaleka ale nejde o novou situaci. V devadesátých letech se během půlročního předsednictví EU vyměnily vlády v Itálii, Francii a Dánsku.

Obměna vlády, v tamních poměrech v posledním půlstoletí ovšem celkem obvyklá, se nevyhnula Itálii ani za předsednictví v EU v roce 1996. Již 11. ledna byl premiér Lamberto Dini nucen oznámit, že jeho vláda ztratila většinovou podporu a že se rozhodl odstoupit.

Vláda padla

Pohřbili ji Tlustý, Schwippel, Jakubková a Zubová

Politickou krizi vyřešily až předčasné parlamentní volby, jež se konaly v dubnu 1996 a jež poprvé v tehdy padesátileté historii Italské republiky vyhrála levice. Zhruba měsíc před koncem předsednictví EU tak Itálie dostala novou vládu v čele s Romanem Prodim.

Dva týdny po zahájení předsednictví podal demisi dánský premiér Poul Schlütter, který tak v lednu 1993 reagoval na zveřejnění zprávy parlamentní vyšetřovací komise o aféře z roku 1987 s tamilskými emigranty.

Novým premiérem se stal předseda Sociálně demokratické strany Poul Nyrup Rasmussen, jenž předsednictví (tehdy ještě Evropských společenství) úspěšně dokončil. Dánové mimo jiné v opakovaném referendu schválili maastrichtskou smlouvu a summit v Kodani pod jejich vedením domluvil "kodaňská kritéria", jež definují podmínky pro vstup kandidátů do EU.

Střídání ministrů je běžné

Výměna v nejvyšších funkcích předsedající země se odehrála na jaře roku 1995 ve Francii, kdy se konaly prezidentské volby. Jejich vítěz Jacques Chirac nastoupil do úřadu o pár dní dříve, než měl oficiálně vypršet mandát prezidentovi Françoisi Mitterrandovi, aby mohl jmenovat novým premiérem Alaina Juppého. Předchozí vláda Edouarda Balladura, který se s Chirakem utkal v prvním kole prezidentských voleb, totiž podala jen tři dny po druhém kole voleb prezidenta demisi.

Asi nejslavnější demisí jednoho ministra během předsednictví země v EU za poslední dekádu bylo v březnu 1999 odstoupení německého ministra financí Oskara Lafontaina, který později za hlavní příčinu svého kroku označil "špatnou týmovou práci" vlády. Ve druhé polovině roku 2005, kdy unii předsedala Británie, odstoupil v listopadu ministr práce David Blunkett kvůli střetu zájmů.

Dvě výměny v ministerských křeslech se odehrály za předsednictví Francie v roce 2000. Koncem srpna opustil vládu ministr vnitra Jean-Pierre Chevénement proto, že nesouhlasil s politikou vůči Korsice, a v říjnu 2000 rezignovala ministryně práce a sociálních věcí Martine Aubryová kvůli své kandidatuře na starostku Lille.

Funkci šéfa španělské diplomacie opustil za předsednictví své země v EU rovněž Javier Solana, aby se v prosinci 1995 stal generálním tajemníkem NATO.

Vyhlášením předčasných parlamentních voleb, ale až na dobu po skončení předsednictví své země v EU, se pokusil politickou krizi zažehnat španělský premiér Felipe González koncem července 1995. Jeho vládu již delší dobu provázela řada skandálů, zejména kolem "špinavé války" s baskickými separatisty, bezprostředně však krizi (a nakonec i pád socialistů ve volbách v březnu 1996) odstartovala aféra s nezákonnými odposlechy, údajně včetně krále Juana Carlose I.

Naopak úspěšně přečkala během předsednictví v EU hlasování o důvěře vláda irského premiéra Johna Brutona v listopadu 1996. Hlasování si vynutila opozice kvůli tomu, že ministryně spravedlnosti Nora Owenová krátce předtím připustila, že nechala nezákonně propustit (ale vzápětí opět zatknout) 16 vězňů obžalovaných z terorismu.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue