Poprvé mluvil živě a poprvé mluvil nejen k divákům té "hodné" televize. Po formální stránce se tak odlišil od svého předchůdce Václava Havla, s nímž chce zjevně ve výkonu funkce soutěžit.
Jestliže říkám, že obsahově nebyl projev ničím mimořádný, lze to brát i jako pochvalu: vskutku v něm nebylo nic mimo řád, nic proti řádu. Byl státnicky uměřený, civilní a civilizovaný.
Ale byl dobrý, nebo špatný? S Klausem je to těžké, i když je prezidentem všech. Jeho příznivec řekne: Skvěle! A poukáže na to, jak se řečník obratně vyhnul přímé kritice Evropské unie i socialistické vlády a zároveň dokázal zůstat sám sebou.
Hrůza! zvolá odpůrce a zacituje například tuto frázi: "Někdo bude na uplynulý rok vzpomínat v dobrém, jiný nikoliv." A vysměje se úvodu, který byl věnován tomu, aby nám bylo vštípeno, že žijeme ve svobodném státě a že se někdo má lépe a druhý hůř.
Jedinou opravdovou slabinu řeči však vystihl ihned premiér Špidla. Ten, když jde o kritiku Klause, ztrácí obvyklou těžkopádnost a dokáže být přesný a vtipný.
Projev skutečně obsahoval logický rozpor. V roce 2003 se nestalo nic mimořádného, řekl prezident na úvod. V závěru konstatoval, že občané přijali v referendu o Evropské unii dalekosáhlé rozhodnutí, jež končí formální suverenitu země.
Co tedy znamená slovo "mimořádné"? Václav Klaus dokázal o unii mluvit bez nadšení, ale věcně a střízlivě. Kdo je naladěn optimističtěji, mohl si vyslechnout o pár hodin dříve novoroční přípitek exprezidenta.
Srovnání s Václavem Havlem se nabízí. Ve specifickém literárním žánru, jímž je podle Špidly novoroční projev, byl nový prezident jiný. Ne však horší.
