Nejúspěšnější nahrávkou slavného norského jazzového tenorsaxofonisty Jana Garbarka se stalo jeho album Officium. Vyšlo roku 1994 a dodnes se ho prodalo přes jeden milion exemplářů. Stěží bychom však o něm mohli mluvit jako o albu vysloveně jazzovém. Špičkový vokální soubor Hilliard Ensemble na něm zpívá skladby evropské duchovní hudby z 12.-15. století (mezi nimi tři českého původu) a Garbarkův saxofon vstupuje do jejich vícehlasu coby improvizovaný hlas. Dnešní jazz žije mimo jiné právě spojováním prvků a podnětů z nejrůznějších časů i míst naší zeměkoule.
Tiburtina Ensemble
U nás i v zahraničí můžeme na festivalových i koncertních pódiích slyšet vokální soubor šesti dívek, které k hudbě přicházely z nejrůznějších prostředí. Barbora Sojková, vedoucí ansámblu, kterému dala jméno Tiburtina, hrála od osmi let na klavír a k jejím oblíbeným autorům patřili Mahler, Šostakovič, Janáček nebo Martinů. Kamila Mazalová hrála na housle v cimbálové kapele, Hana Blažíková na basovou kytarou v rockové skupině, Markéta Cukrová tíhla k jazzu. A roku 2008 to všechno vyústilo do něčeho docela jiného.
Několik odkazůStránky souboru Tiburtina Ensemble Stránky členky souboru Ivany Bilej Broukové Stránky Davida Dorůžky Stránky Jana Garbareka |
Zmíněná Barbora Sojková zpívala od třinácti let v Kühnově dětském sboru a chtěla jít studovat zpěv na Pražskou konservatoř. Nepřijali ji a tak se přihlásila ke studiu sbormistrovství chrámové hudby na Pedagogickou fakultu UK. Díky pražské Týnské škole se na kurzy staré hudby dostala k tak vynikajícím kantorům, jakými byli Marius van Altena, Peter Kooij, Howard Crook či Julie Hassler. To vedlo ke spolupráci se soubory Collegium Marianum, Musica Florea, Collegium 1704, Ensemble Inégal či francouzský soubor Doulce Memoire. Docent David Eben ji přivedl ke gregoriánskému chorálu a kolegyně Markéta Cukrová jí nabídla účast v ženské chorální Schola Benedicta. Tam, i v dalších souborech staré hudby, Sojková potkala většinu současných členek souboru Tiburtina Ensemble, který vznikl roku 2008.
Tiburtina Ensemble
Tiburtina Ensemble vystoupil na nejenom tuzemském i zahraničním festivalu – kupříkladu na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě, na Velikonočním festivalu a Letních slavnostech staré hudby v Praze nebo na Lípa Musica. Ale dramaturg loňského ročníku festivalu Concentus Moravie Václav Luks je vyzval, aby si k svému vystoupení pozvaly ještě jazzovou skupinu. Společná volba padla na kytaristu Davida Dorůžku (vnuk autora tohoto článku - pozn. red.), a ten si za své partnery zvolil saxofonistu Marcela Bártu a bubeníka Martina Nováka. Barbora Sojková vybrala repertoár: středověký španělský rukopis Codex Las Huelgas ze ženského kláštera v Burgos, který obsahuje především vícehlasou hudbu 13. století. Nešlo však o nápodobu Garbarkova alba s Hilliard Ensemble. „Jejich nahrávky znám, líbí se mi skladby na nich obsažené a i jejich zvuk, ale sama jsem se chtěla ubírat jiným směrem,“ říká Barbora Sojková.
Barbora Sojková, vedoucí souboru Tiburtina Ensemble
Vedoucí souboru podotýká, že nechtěla jen vybrat „The best of‘ z Codexu Las Huelgas a nechat kluky na vybrané skladby improvizovat“. Pro Sojkovou bylo bylo důležité najít nějakou spojovací cestu mezi gregoriánským chorálem a vícehlasem 13. století a současnou jazzovou improvizací. „Tyto skladby jsem vybrala a při bližším prostudování jejich textů jsem zjistila, že jde o komentáře či rozvinutí novozákonního textu Zjevení sv. Jana, takzkvané Apokalypsy. Text, který není přímo odzpíván, je interpretován jazzovými muzikanty ve formě jejich improvizace. Je úžasné slyšet, že se tyto dvě roviny prolínají a navzájem doplňují. Rozdíl sedmi set let, který mezi nimi panuje, najednou neexistuje,“ dodává Barbora Sojková.
Obal alba souboru Tiburtina Ensemble
Tento program si odbyl premiéru 21. června 2010 na festivalu Concentus Moravie v kostele sv. Vavřince v Bystřici nad Pernštejnem. Záznam natočil Český rozhlas a je dosažitelný i na internetu na videozáznamu. Hudba plyne v jednom proudu - střídají se vokální sóla, sborová unisona i vícehlas, a improvizované hlasy jazzových instrumentalistů do tohoto celku zapadají, jako by tam patřily odjakživa. To platí i o čistě instrumentálním čísle, nazvaném prostě „instrumentální improvizace“, v němž sólisté pracují s volností, připomínající koncepce free jazzu.
Týž program se pak opakoval letos 3. září na festivalu Uckermarkische Musikwochen v Naugarten v severním Německu. Další reprízy uslyší zájemci 6. října v Konventu Milosrdných bratří v rámci koncertního cyklu Barbara Maria Willi uvádí, 19. října v Kostele sv. apoštola Pavla v Ostravě-Vítkovicích, a 20. října na Svatováclavském hudebním festivalu ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bruntále.
David Dorůžka
Nejen pro jazzmany tak může být poněkud překvapující zpráva, že za "svými" špičkovými představiteli třicátnické generace budou docházet třeba i do kostelů na gregoriánský chorál. Jenže podobné „bezbřehé“ kombinace skutečně charakterizují široké řečiště symbióz a crossoverů (máme-li použít tradiční latinu i angličtinu ve významu nového lingua franca), které se dnešním posluchačům nabízí.
