FOTOGALERIE ze cvičení Podzim 2005: ZDE
Jsem jednou ze dvou stovek figurantů, převážně středoškoláků a dobrovolných hasičů, kteří v Kralupech hráli oběti.
Celá noc byla především ve znamení dlouhého čekání, posedávání ve studené hale, postávání v zimě před vlakem a o našem dost rozpačitém herectví paniky, hysterie a zoufalství.
Vyhřezlý mozek a oděrky
Ve čtvrtek jsme kolem sedmé hodiny večer podle přesné navigace pokladní z nádraží dorazila do haly hasičů Českých drah, kde se shromažďovali figuranti. Uvnitř posedávaly a polehávaly desítky mladých lidí.
"Řekli nám, že si máme vzít oblečení, který můžem zašpinit, ale ne že je na nás budou trhat," rozčiluje se drobná brýlatá dívka v hloučku spolužáků.
Při příchodu záchranáři každému přidělili roli. Zranění dostali na papírku přesný popis a rozsah zranění, podle kterého je pak specialisté z Červeného kříže namaskovali.
Maskování obětí bylo asi vůbec nejzábavnější podívanou celé noci. Asi sto dvacet lidí se maskérům měnilo pod rukama v zubožené zraněné. Vyráběli na jejich tělech tržné a bodné rány, otevřené a zavřené zlomeniny, ale i skalpované hlavy a vyhřezlá střeva.
V té chvíli záviděli nezranění, mezi nimiž jsem byla i já, zraněným jejich parádní postižená místa.
Kolem půlnoci jsem si připadala jak ve fantasmagorickém snu nebo jako by mi někdo do kafe přimíchal psychotropní látky. Defilovali tu mladí lidé, kteří by podle svých zranění neměli žádnou šanci přežít.
Chlapec s vyhřezlým mozkem. Dívka s roztrhanou polovinou hrudi. Mladík s drátem čnějícím z krku, druhý pak s utrženou půlkou krku. Krvácející nosy, modřiny a oděrky působily v jejich stínu jak módní dekorace.
Rozpačitý start a herecké výkony
Dlouhé hodiny čekání na "výbuch" v půl jedné ráno si lidé krátili různě. Většina sledovala maskování, pár unavenějších jedinců pospávalo, někteří se hlučně bavili, z některých figurantů byl cítit i alkohol.
"Upozorňuji vás, že pokud zjistíme, že někdo tady pije alkohol nebo užívá jiné drogy, budeme to tvrdě postihovat," zazněl posléze halou tvrdý hlas šéfa hasičů. "Na tom místě je to nebezpečný, jsou tam trámy, sklo, je potřeba, abyste se plně soustředili, ne abyste měli sníženou pozornost alkoholem."
Jednotlivé skupiny si také odcházely prohlédnout místo exploze. Tam jsme dostali základní poučení o tom, jak se chovat a co se bude dít. Kromě upozornění na příjezd premiéra Paroubka, také třeba zkrácený postup přípravy výbušniny, kterou teroristé při podobných činech používají.
Kolem půl jedné nás konečně odvedli k vlaku. Naše skupinka nezraněných se nejvíc těšila na to, až se zabalíme do dek někde v zadním kupé a budeme čekat na výbuch. To jsme ale nevěděli, že se do vlaku vůbec nedostaneme a žádná rána nezazní.
Ranění a mrtví byli rozmístění před vagony. Nezranění ještě asi hodinu zůstávali opodál, až těsně před začátkem se rozptýlili po blízkém okolí.
Pak jsme očekávali alespoň ránu dělbuchu nebo dýmovnici, ale celou akci odstartovali jen dva pobíhající organizátoři. Dali několika lidem pokyn, aby zavolali číslo 112 a řekli o jim o tom, co se tady stalo.
Tím byl start akce velmi rozpačitý. Všichni jsme stáli a koukali kolem sebe a nevěděli, co máme dělat. Naštěstí to jedna zřejmě herecky talentovaná dívka vzala za správný konec. Začala hystericky ječet: "Pomóc, tady jsou mrtví, pomoc, kde jsou doktoři!" A tím spustila lavinu dalších výkřiků.
Sanitky a vládní vozy
Aktivnější jedinci začali pobíhat a pokřikovat, některé dívky si střihly opravdu oskarové hysterické scény, jiní figuranti alespoň dělali lidi v šoku nebo se zmateně pohybovali.
Čekání na sanitky nám připadalo věčné. Ale vnímání času je v takové situaci asi dost subjektivní. Měli jsme pocit, že všichni umřou, než někdo přijde na pomoc.
V první vlně přišli muži v "kosmických oblecích", zřejmě specialisté na výbušniny, kteří ohledali vlak. Ti si zraněných ani křičících nevšímali. Ani prý nesmějí.
Pak dorazili hasiči, kteří už měli i nosítka a pomáhali. Museli se také doslova poprat s jednou figurantkou, která se do své role vžila tak, že se jim věšela na nohy a křičela, ať pomůžou její mámě. S její pacifikací měli co dělat tři muži.
Někteří hasiči ale přiváděli figuranty do rozpaků. Nad naší snahou hrát lidi, které útok psychicky zasáhl, se někteří jedinci posměšně ušklíbali. Několik kolegů figurantů se později v autobuse svěřilo, že měli hasiči dokonce k jejich snažení "blbý poznámky".
Já jsem spolu s dalším nezraněným vedla ke stanu záchranářů zakrvaveného kluka a pak už mě nepustili zpátky. Když naši skupinu odváželi mikrobusem o kus dál, abychom "nezavazeli", míjeli jsme karavanu asi dvou desítek sanitek.
Kolem projely i vládní vozy a oktávka s hejtmanem kraje a my jsme všichni mudrovali, jak nám připadalo čekání na pomoc dlouhé.
Jak by to probíhalo, kdyby nebyl záchranný systém celého kraje v přesnou hodinu v pohotovosti? "No tak já nevím jak vy, ale já teda doufám, že to nebudeme muset v reálu nikdy zjišťovat," prohlásil trefně jeden z kolegů figurantů.
Cvičení Podzim 2005 se odehrálo v noci ze čtvrtka na pátek na dvou místech v Praze a na jednom v Kralupech nad Vltavou. Záchranáři jsou poměrně spokojeni. - o cvičení čtěte více zde
