Nevzniká žádný Velký bratr, hájí zdravotní statistik nové registry

Ministerstvo zdravotnictví narychlo zjišťuje, co v praxi budou znamenat změny, které mají platit už od ledna ve zdravotnických databázích. Do nich se zapisují třeba data o nemocných rakovinou, potratech nebo užívání drog.

Pavel Langhammer, zástupce ředitele ÚZIS | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Novinka v zákoně vzbudila kritiku Úřadu pro ochranu osobních údajů nebo Koalice soukromých lékařů. "To, co v Česku vzniká, nemá nikde ve světě obdoby," komentuje nový záměr Josef Prokeš, ředitel odboru legislativy ÚOOÚ.

Co říká nový zákon a vyhláška

Co stát bude podle nového zákona mimo jiné sbírat:
Národní onkologický registr - V registru jsou zpracované osobní údaje potřebné pro identifikaci pacienta, sociodemografické údaje (věk, pohlaví, zaměstnání) ovlivňující zdravotní stav pacienta, údaje vztahující se k onemocnění a jeho léčbě, osobní a rodinná anamnéza pacienta (…)

Národní registr léčby uživatelů drog - V registru jsou zpracovány mj. kód a název obce bydliště, okres a kraj místa bydliště, státní příslušnost, národnost, věk, pohlaví, rodinný stav (…) zaměstnání, nejvyšší dosažené vzdělání, charakter bydlení (stálé, přechodné bydliště, v zařízení, bezdomovec, neznámé) (…)

Jak zdravotnické registry nový zákon propojí s registrem osob: Důvodová zpráva k zákonu o zdravotních službách říká, že "registry budou napojeny na základní registry veřejné správy, tj. registr obyvatel a registr osob. Registry umožní ověřovat identitu v rámci ČR i EU (…)".

Podle MF DNES budou změny znamenat větší zásah do soukromí pacienta a sbírání více intimních dat. Stát chce přinutit lékaře, aby do nových registrů zapisovali například počet potratů či pokusů o umělé oplodnění, typ bydlení, vzdělání, zkušenosti s drogami, rodinnou situaci, vše o zaměstnání, chorobách rodičů a sociálním statusu pacienta. Za neuposlechnutí doktorům hrozí až stotisícová pokuta. (více o změnách ve zdravotnických registrech čtěte tady)

Samo ministerstvo zdravotnictví reaguje na nový zákon zatím zdrženlivě. Ze tří oslovených náměstků situaci nakonec komentoval pouze Petr Nosek. "Každý registr má správní orgán a ten definuje, kdo bude mít jaký přístup. U již fungujících registrů dosud nedošlo k žádným problémům. Data nebude možné zneužít," míní Nosek.

Jak toho chce ministerstvo dosáhnout, neřekl. "Do neanonymní databáze se nebude moct podívat žádný běžný pracovník," podotkl Nosek. Podle něj dalšími informacemi ke změnám legislativy disponuje Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS), který je příspěvkovou organizací ministerstva zdravotnictví.

ÚZIS se podílel na aktualizaci vyhlášky o předávání osobních dat do zdravotnického informačního systému. Ten změní i nový zákon o zdravotních službách. Zástupce ředitele ÚZIS Pavel Langhammer v rozhovoru pro iDNES.cz systém obhajuje s tím, že změn si pacienti nevšimnou.

Budou se lékaři po zavedení zákona a vyhlášky pacientů více vyptávat?
Ne. Údaje, které jsme sledovali doposud, se budou sledovat i v budoucnu. Dojde jen k nějakým drobným úpravám. Rušíme u některých registrů pár položek, protože se ukázalo, že se nedají dobře vyhodnotit a nemá cenu je sbírat. Na druhé straně mohou některé položky přibýt, ale v žádném případě nebudeme monitorovat sociální a ekonomické zázemí pacienta. Jediné, co se někdy sleduje, je třeba to, zda bydlí pacient sám nebo s někým. Tento údaj má vliv na délku hospitalizace. Propuštěn z nemocnice může být dřív ten člověk, který má doma nějaké zázemí. Ale už nesledujeme, kde ten člověk bydlí nebo s kým bydlí. Sledujeme také obec. U těch malých ale výstupy vůbec nepublikujeme.

Vznikne z dat ve zdravotnictví či na vnitru jeden velký superregistr?
Ne. Již dnes existuje Národní zdravotnický informační systém. To je zastřešující název pro všechna data, která se v resortu sbírají. Ať už formou zdravotních registrů, výkaznictví nebo převzetím dat z jiných resortů či Českého statistického údaje. V budoucnu tu bude fungovat 12 registrů místo současných patnácti. Jejich databáze budou vedeny samostatně a vzájemně budou odděleny. Stejně jako přístupová práva a jednotlivé role, které opravňují některé lékaře či zdravotníky v databázi číst nebo do ní i zapisovat.

Experti: ministerstvo chybuje

Ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů:
"Ve vládním návrhu není odůvodněna účelnost centralizované koncepce povinného uchovávání citlivých údajů občanů i slučování některých registrů sloužících rozdílným účelům, namísto toho, aby byly v potřebných případech předávány či sdíleny jen potřebné údaje. (...) Odůvodnění vládního návrhu zákona o zdravotních službách zcela opomíjí otázku zabezpečení údajů uchovávaných v registrech před neoprávněnými přístupy a zneužitím."

Ze stanoviska Parlamentního institutu Parlamentu ČR:
"Zcela nově je zavedena možnost utvořit komplexní národní (celostátní) informační systém, tzv. NZIS. Důvodová zpráva uvádí, že NZIS byl upraven i dosavadními předpisy. To však není pravda. (...) Není stanoveno, jak technicky bude databáze vytvořena, ani jakým způsobem a kdy budou údaje kódovány, ani které z nich budou anonymizovány a kdy k anonymizaci musí dojít."

Ze stanoviska Koalice soukromých lékařů:
"Národní zdravotnický informační systém je definován v zákoně tak, že by shromažďoval a zpracovával velmi konkrétní citlivé údaje pacientů o jejich zdravotním stavu (v podstatě srovnatelné či převyšující svým objemem obsah výpisu ze zdravotní dokumentace pacienta) bez souhlasu pacienta, navíc s veškerými identifikačními údaji. (...) Seznam vytvořených registrů v zákoně a jejich definování zcela překračuje potřebnou a únosnou míru sdělovaných citlivých dat konkrétních pacientů, která navíc nejsou ošetřena anonymitou pacientů a jejich uděleným souhlasem."

Proč stát potřebuje sbírat data o zdraví lidí?
K hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva a jeho vývoje, ke sledování nemocnosti společensky závažných chorob a jejich důsledků. Zároveň slouží jako podklad pro hodnocení účelnosti diagnostických a léčebných postupů a sledování důsledků nejenom závažných onemocnění, ale i ekonomických včetně jejich dopadů do sociální sféry. Registry také slouží jako zdroj informací pro státní i zdravotnickou statistiku a pro výpočty potřebných zdravotnických ukazatelů. Díky nim můžeme také monitorovat současné trendy v kvalitě poskytování zdravotní péče v porovnání České republiky s ostatními evropskými státy. Informace z registrů slouží pro databáze zdravotnických ukazatelů Eurostatu, Světové zdravotnické organizace (WHO), Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj (OECD) a pro další mezinárodní srovnání.

Kdo všechno má do zdravotnických registrů nyní přístup a kdo jej získá do budoucna, s novou legislativou?
Do registrů mají přístup pouze zaměstnanci zdravotnických zařízení, která mají povinnost do nich vkládat data. Ti vidí pouze to, co tam sami vloží. Nic jiného. Z hlediska zpracování statistik mají do zdravotnických registrů přístup někteří zaměstnanci ÚZIS. Každý z nich má přidělenu svoji databázi a nevidí k druhému. Takže jeden vidí třeba jen data kloubních náhrad, jiný vrozených vad a podobně. Ale nikde není nikdo, kdo by měl přístup ke všem systémům najednou.

Změní se to s novým zákonem a novou vyhláškou?
Určitě ne. Máme zájem na tom pravidla více zpřísnit a více je hlídat. Pokud se bude řešit propojenost databází, pak to bude pro konkrétní potřebu. Není to tak, že by si kdokoliv spojoval kdykoliv cokoliv.

V jaké podobě do zdravotních registrů putují data?
Zdravotnická data jsou s rodným číslem. Žádný jiný identifikátor tam není.

Jak vypadají výstupy z registrů?
Pokud se dělají statistiky, tabulky a podobně, tam už se pracuje pouze s anonymizovanými daty. Tedy těmi bez rodných čísel. Mimo ÚZIS se v žádném případě nesmí dostat neanonymizovaná data.

Proč tedy do databáze musí jít údaje s rodnými čísly?
Potřebujeme je na počátku, abychom mohli propojit jednotlivé epizody. Například do onkologického registru se první část dat hlásí v okamžiku, kdy je nádor zjištěn a klasifikován. O sedm měsíců později by se tam měly doplnit údaje, které se týkají léčby. Pak se do něj každý rok vkládají informace o dalším vývoji onemocnění. Zrovna tak je důležité čistění databází, tedy konfrontace zdravotního stavu s registrem zemřelých. Na základě toho se potom určuje doba přežívání od transplantace nebo třeba statistiky délky hospitalizace u různých typů onemocnění.

Proč s daty pracujete bez souhlasu pacientů?
Souhlas pacienta je problém. Jednak ho může ovlivňovat stres z nemoci. Navíc do onkologického registru se třeba první údaj zapisuje velmi brzy a to třeba ještě pacient natvrdo neví, že má rakovinu. A najednou by slyšel: Můžete být zařazen do registru onkologicky nemocných? Tím by mu lékař jednoznačně řekl diagnózu. Navíc, pokud by data byla podmíněna souhlasem pacienta, mohli by se za něj schovávat lékaři. Jak bychom poznali, že jde o nesouhlas pacienta, a ne neochotu lékaře? Pokud bychom souhlas od pacienta požadovali, data by nebyla stoprocentní a neměla by takovou vypovídací schopnost. Nemohli bychom například říci, kolik u nás máme zhoubných novotvarů.

Co v databázi vidí lékař?
Pokud má přístup do registru, uvidí záznamy, které tam vložil on. Nic jiného.

Může si zjišťovat data z jiných registrů nebo z jiných nemocnic či ordinací?
To by mu musel někdo jiný teoreticky předat přístupová práva, která má sám na sebe.

Je někdo, kdo vidí celé databáze například onkologických pacientů?
Pouze někteří zaměstnanci správce systému mají plnou kompetenci data vidět a zpracovávat. Nemají ale právo do systému zapisovat nebo data přepisovat.

Existuje riziko, že by se údaje spojily tu k jedné, tu k druhé anamnéze a vznikne širší obrázek o konkrétním pacientovi?
Myslím, že ne. Ke každému systému je samostatný správce databáze. Pokud by mělo dojít k propojení databází, tak by se všichni ti správci museli domluvit a šlo by o velké spiknutí. Ale to zlehčuji. Není důvod, proč to spojovat. Nás zajímají údaje z hlediska hromadného výskytu a vazby k něčemu, protože je následně vyhodnocujeme.

Kdo je správcem dat nyní a kdo jím bude po zavedení nové legislativy?
V tuto chvíli je to ÚZIS. V novém zákoně je správcem definováno ministerstvo zdravotnictví s tím, že může výkonem správce pověřit jinou organizaci. Předpokládá se, že to bude ÚZIS. Z ministerstva nyní nikdo přístup do zdravotních registrů nemá, má od nás k dispozici jen paušální, tedy anonymizované informace. Ty jsou podmíněny souhlasem institucí, které data poskytly. To znamená, že pokud se zpracovává něco podle nemocnic a některá nedala souhlas, informace ani ministerstvu neposkytneme. A to zůstane stejné i v budoucnu.