Věří, že to byl právě strach, co přimělo španělské voliče k tomu, aby vyměnili po masakru v Madridu vládu. Prvním Zapaterovým činem pak bylo to, že stáhl vojáky z Iráku.
Den po útoku na Londýn anonymní teroristé hrozí Římu. V Itálii sílí hlasy, že je potřeba uklidit se do bezpečí.
Úvaha Italů a Španělů není vůbec jen zbabělá - proč držet symbolickou hrstku vojáků v podivné válce, kterou si veřejnost nepřeje, a ohrožovat tím ženy a děti v Madridu či v Římě? Ale není to panika?
Britský totální nedostatek paniky vstoupí do moderních dějin. Po útoku na Londýn ukázala britská veřejnost, která propadá totálnímu šílenství kvůli podkolenkám pana Beckhama a podprsence paní Beckhamové, ocelovou statečnost, která udělala z Britů na dlouhá staletí vládce světa. Nepřátelům nebylo dopřáno vidět jedinou slabinu, jedinou slzu.
Naši politici si nepřipouštějí, že nás čeká podobná zkouška. Je to daleko, chlácholí nás. I kdyby to přišlo, máme krizové plány.
Neměli bychom však právě proto propadnout jisté míře paniky včas? Naše policie i vojsko v poslední době prokázaly maximální možnou míru nekompetence: policii utekl ne před očima, ale pod rukama ostře sledovaný podezřelý Krejčíř.
Armáda se nedokáže postarat ani o vládní letadla. Ministr zahraničí skončil tentokrát v poušti.
Když si vzpomeneme na to, jak fungoval krizový plán pražského metra v době nedávných povodní, měli bychom se třást hrůzou dvojnásob. Když připomeneme navíc spanilou jízdu tří transportérů od Hodonína k redakci Svobodné Evropy po jedenáctém září, přechází strach v čirou hrůzu.
"Dostal jsem informaci, že všechny systémy fungují a jsou připravené," řekl ve čtvrtek ministr obrany Karel Kühnl. On a vláda by měli přesvědčit občany, že připravenost systémů neznamená v našich podmínkách katastrofu.