Každý, kdo se dostane do Spojených států, může sledovat, jak zde kvetou stovky čiloučkých církví. Že se život církví v moderní západní společnosti dá přirovnat k tržní ekonomice, zjistila řada vědců, kteří se zabývají teorií racionální volby, už dávno. Přirovnání je nečekané. Neboť tato teorie předpokládá, že člověk je racionální sobecký individualista, homo economicus, jednající přísně logicky, trvale poměřující vklad neboli náklady s užitkem. Nadto je dokonale informovaný, vždy a všude se snaží získat co největší bohatství, moc a prestiž. Také zná všechny možnosti a dokáže je seřadit podle míry užitku, který očekává. Tím je, dle teorie, nejen racionální, ale i šťastný. Zdálo by se, že racionální a šťastný homo economicus má coby chodící kalkulačka k náboženství daleko. To však je, dle teoretiků, jen zdánlivé. Vztah různých církví a věřících si lze představit jako náboženskou ekonomiku tvořenou firmami a spotřebiteli. Firmy-církve nabízejí na náboženském trhu spotřebitelům-věřícím produkty a služby. Protože je - u nás již také - církví a podobných organizací moc, konkurují si. Prosperují z tohoto důvodu. Praví teorie. Každá teorie je dobrá jen do té míry, do které z ní plynou ověřitelné předpovědi. Jde-li v případě církví a jejich věřících o náboženskou ekonomiku, měla by být náboženská aktivita lidí tím vyšší, čím by byla náboženská ekonomika pluralističtější a liberálnější. Nedej bože (teorie ekonomické), aby šlo o jednotné monolitické státní náboženství. To skutečný náboženský zápal tlumí. Dřina náboženských redakcí ve všech médiích, investice do velkých slavností ani řečníci typu kulomet boží nepomohou. Neboť podobně jako může státní regulace vytvořit z obchodních a výrobních firem nepružné a neefektivní organizace, vytváří centrální regulace náboženství neefektivní náboženskou firmu, která dusí náboženskou aktivitu náboženských spotřebitelů. Opravdu? Badatelé prozkoumali vztah mezi náboženskou pluralitou a náboženským zaujetím v 17 národech západní Evropy. Dále ve 45 státech, kde převažuje monopol katolické církve. Nahlédli do historie ve 150 největších amerických městech v roce 1906. V 942 obcích státu New York v rozmezí let 1855 - 1865. Ve 284 obcích ve Švédsku. Výsledky odpovídají předpokladu: čím byl (katolický/protestantský) monopol větší, tím menší byla náboženská angažovanost populace. Pro chásku lidskou je typické, že církve, které jsou na své ovečky tvrdé a přísné, početně rychle rostou. Hodné církve jsou na tom podstatně hůř. V očích teorie racionální volby je totiž náboženská zkušenost něco podobného společně vytvářenému zboží. Členové církví se tudíž potýkají s prastarým problémem podílu na společné akci. Ulejváci jsou, jak známo, všude. Přísné církve, podobně jako přísná politická hnutí, vyžadují od svých oveček vysoké nasazení a velké oběti. T ím se zbavují členů vlažných, kteří by se chtěli jen vézt. Z této úvahy rovněž plyne předpověď: Čím budou církve a jim podobné organizace na své ovečky přísnější, čím víc od nich budou chtít, měřeno například finančními příspěvky a osobním nasazením, tím rychleji poroste počet jejich členů. Platí to? Platí. Nejen ve Spojených státech. U nás stačí žádat o práci v některých firmách - užasnete, kolik scientologů máme. Nebo se rozhlédnout u vstupu do pražského metra či některé nemocnice, kde trpělivě postávají svědci Jehovovi.
(Autor je neuropatolog, zabývá se vztahem mezi mozkem a chováním)
- pátek 18. srpna 2000
