Američtí vojáci dnes operují na mnohem větším území, od Afghánistánu po Afriku. Teroristé však mohou dosáhnout cílů krátkodobých, což platí i pro Irák.
Vlna teroristických útoků z posledních dní nezvrátí směřování země k novému začátku. Může ho však oddálit, může naplnit okamžitý cíl útočníků, kterým je způsobit chaos, rozdmýchat nepokoje a zkomplikovat návrat k normalitě.
Nestabilita a nevypočitatelná krveprolití mohou být pro okupační správu větším nebezpečím než skupiny Saddámových věrných, kteří vedou partyzánskou válku proti americkým a britským vojákům. Partyzáni mají jasného nepřítele a na něj útočí.
Teroristé, kteří mohou být napojeni na mezinárodní organizace (ať už jim říkáme Al-Kajda či ne), útočí především proti faktu, že Západ přišel do Iráku a snaží se dát jeho lidem novou šanci.
Proti tomu se vede bitva snáze než proti armádě - stačí několik dalších měsíců bombových útoků a v chaosu se rozpustí víra Iráčanů, že lepší léta jsou na dosah.
V tom je klíčové nebezpečí nové vlny násilností v zemi.
Mnozí Iráčané hledí na Američany jako na nepřátele, zároveň se však drtivá většina z nich raduje z pádu Saddámova režimu.
Dobře vědí, že v Iráku začíná něco nového a že to něco bude nesporně lepší než léta vlády diktátora. Neviditelná hrozba šílených atentátníků však může jejich opatrný optimismus nahlodat.
Pokud se to stane, bude to dílčí prohra pro Západ. A dílčí vítězství pro teroristy.
