Kolik takových Šišů má? Jakou cenu mají jeho prověrky? Jak si stojí naše bezpečnost?
Veřejnost se málo zajímá o patrně nejhnusnější skandál soudce Berky. Kdo rád fantazíruje o spojování státu, zločinu, soudů a policie, má v Berkově případu reálný příklad.
Organizovaný zločin srostlý s vysokými státními, soudními a policejními úředníky uvedl v chod dovedný stroj na peníze: celé to spojenectví posílalo do konkurzu podniky, které předtím nechávalo účetně zkrachovat, aby se jich lacino zmocnilo.
Ropné aféry, které žily z daňových sazeb nafty a topného oleje, což je týž výrobek, jsou proti tomu nic. V ropných aférách kradli a podváděli občané stát, v Berkově aféře stát spolupracoval se zločinci a stal se spolupachatelem.
Přijde vás zavřít či potrestat stát a vy nevíte: je to stát, nebo zločinci? Jsou to státní zločinci. Větší útok na stát si neumím představit. A uprostřed té party sekční bezpečnostní úředník - sám lovec nebezpečných lidí.
Píšeme často o slabém výkonu policie, o diletantské policejní generalitě, o nefunkčním, rozloženém ministerstvu vnitra, a zejména o tom, že tento malátný stav státní správa neřeší - nemá koncepce, jak z toho ven. Šiša je toho dortu rozinkou.
Statistiky kriminality ukazují, že stav je víceméně setrvalý: něco trochu nahoru, něco poleví, ale je to pořád stejná řeka zločinu a ospalé policie, pořád stejný pocit nebezpečí pro občany.
Pořád úřední laxnost v drobné kriminalitě, pořád pocit, že policie o drobné kriminální svízele nejeví zájem a ty velké neumí (nebo nechce) pružně rozplétat - zato při jejich laickém rozplétání vyzařuje slaboduchost a bedlivě sleduje mínění politických pánů.
Aféra Šiša by měla Národní bezpečnostní úřad povalit. Ale nepovalí. Jako obvykle vyslechneme mumlání a šum. Vše zůstane při starém. Vítězí vzrušující úřední heslo: Lidi kradou, my taky.
