"To je neuvěřitelné," opakoval Klaus dokola, když vůz po tolika letech spatřil. Původně měl usednout do sportovního vozu Kaipan, který se ve Smržovce vyrábí, jak ale uviděl "svou" škodovku, nebyl k udržení.
"To snad není pravda, vidět svoje auto po více jak dvaceti letech. Michale, vyfoťte mě," pobízel svůj doprovod a hrnul se za volant.
Škodovku Klaus koupil v roce 1986 ještě jako pětačtyřicetiletý úředník Státní banky Československé. Předtím měl trabanta.
"Tehdy jsem se pyšnil tím, že když jsme jeli naplno, tak nás nikdo nepředjel," bavil ve Smržovce vzpomínkami několik desítek místních.
Škodovku po třech letech prodal svému známému profesorovi z Liberce, u kterého ji Hrubý před několika lety objevil na zahradě a dal dohromady. Nyní se mu za to prezident s gustem podepsal přímo na kapotu.
Nakonec došlo i na rychlého kaipana
Do rychlého kaipana Klaus nakonec usedl také, ale bylo znát, že z posezení ve staré škodovce měl větší radost. Rychlý sportovní vůz by prý už řídit nechtěl.
"Už bych si netroufl. Auto řídím tak dvakrát za rok, jinak mě vozí šofér," poznamenal s typickým lišáckým úsměvem.
