"Žili jsme spolu na hromádce od roku 1990. V roce 1999 mne naposledy pustili z vězení a o dva roky později jsem se s ní oženil," prohlásil Jano.
Jano podle obžaloby ženu v lednu tloukl pěstmi, kopal do ní a mlátil ji násadou od koštěte za to, že souložila s jeho mladším kamarádem. Třiasedmdesátiletá důchodkyně měla tržné rány, otoky a modřiny po celém těle, několik zlomených žeber a hrudní kost.
Vše přičítal tomu, že ve svém domku ubytoval kamaráda a jeho družku. Před vyšetřovatelem totiž vypověděl, že jeho manželka mu dávala do kafe rohypnol, aby usnul a ona mu mohla být nevěrná s přítelem, který u nich bydlel.
Před soudem Jano vypovídal jinak. "Ona na mne žárlila, proto jsme se začali prát. Žebra jsem jí asi zlomil já, zlomil jsem o ní smeták a nakonec ji mlátil násadou," připustil obžalovaný.
Pak soudu líčil, jak se o zmlácenou ženu staral. "Odnesl jsem jí do postele a dal obklad na krvácející hlavu. Tehdy si na nic neztěžovala. Ještě jsem se s ní vyspal. Pak jsem jí uvařil uzená žebírka, ale moc toho nesnědla. Kafe dokonce vyzvracela," vyprávěl Jano, který byl v minulosti mnohokrát souzen za kriminální delikty.
Tato slova zvedla žalobkyni ze židle. "Podívejte se, jak ta žena byla po vašem útoku zřízená - odchlíplý nos, protržený ret...," ukazovala Kolářová fotografie, na nichž byl zachycen zakrvácený ženský obličej. "S touto ženou jste měl pohlavní styk? Té jste vařil žebírka?"
"Neukazujte mi to! Já to nechci vidět!" křičel Jano a ustupoval před otřesnými snímky. "Dával jsem jí umělé dýchání, líbal, plakal a všeho litoval. Druhý den odpoledne, kdy se jí přitížilo, jsem zavolal doktora. Umřela mi v rukou, ve chvíli, kdy přijela sanitka," tvrdil Jano.
Soudce upozornil Zdeňka Jana, že jeho čin může být posouzen jako vražda spáchaná zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, za což by mu hrozilo až pětadvacet let žaláře.
 Osmačtyřicetiletý Zdeněk Jano stojí před plzeňským krajským soudem za vraždu manželky (8. července 2003). |
