Teď už ani rakouská vláda, jež dospěla k úplně jiným výsledkům než bruselští právníci, nebude moci s účinností dekretů na evropské půdě pracovat. Dá se předpokládat, že skončí i diskuse v Evropském parlamentu ve Štrasburku.
Poněkud zbytečná se z tohoto pohledu jeví i snaha českých politiků přijmout prohlášení našich politických stran k dekretům a vynucovat si od EU, že nebudou překážkou našeho členství. Přestože tato zpráva je pro Česko nesmírně významná, problém prezidentských dekretů to ještě zcela neřeší.
Je sice pravda, že toto téma bylo před červnovými volbami vytaženo účelově ve snaze získat další potřebné hlasy, jenže ani prohlášením evropských právníků není celá věc zdaleka u konce. Alespoň morálně ne. Dá se předpokládat, že individuální žaloby sudetských Němců z Rakouska i Německa, kteří chtějí žádat zpět svůj zabavený majetek, nebudou tímto rozhodnutím zřejmě omezeny.
Také je jasné, že současná právní neúčinnost dekretů z nich nedělá pro českou stranu bezproblémovou záležitost. Na základě dekretů se totiž v minulosti odehrály akty, které jsou z morálního hlediska nadále nepřijatelné. Neomluvitelné je například neřešené majetkové vyvlastnění Němců, kteří mohli zůstat po válce v českých zemích.
To, že se ani těmto lidem nedostalo satisfakce, je blamáží všech vlád. Nedá se také počítat s tím, že sami sudetští Němci sleví ze své kritiky. A v případě divoké části odsunu a odsouzení aplikace kolektivní viny budou mít pravdu.
Analýza bruselských právníků by však mohla ukončit nesmyslnou hysterii, která zavládla v souvislosti s prezidentskými dekrety v České republice. Politici se konečně budou moci věnovat řešení daleko zásadnějších ekonomických a sociálních problémů. A bude načase. Do voleb zbývá pár týdnů.
