Od justiční stráže jsem se dozvěděl, že neteče voda, takže u soudu nikdo není; dvoranou ven vesele kráčející orgány to potvrzovaly. Já jsem však na svém právu svobodného přístupu k informacím setrval a od sekretářky předsedy soudu jsem chtěl zjistit to, proč jsem přišel.
Operativně jsem požádal navíc o informaci, kteří jmenovitě určení státní zaměstnanci vrchního soudu nejsou dnes na svém pracovišti a jak jim bude krácena zasloužená mzda za to, že dnes neodvedli svůj díl poctivé práce. Sekretářka mne informovala toliko o tom, že navíc neběží počítová síť, takže mou písemnou žádost nemůže dohledat (vida, jak elektronizace soudních lejster úspěšně postupuje vpřed), a že si mohu stěžovat.
Víc jsem se toho nedozvěděl ani od místopředsedy vrchního soudu JUDr. Vočky, kromě toho, že to byl on, kdo "pustil bratry (a sestry) domů", a že si skutečně mohu stěžovat. Škoda, že mne také vrchnostensky nepoučil, na které lampárně stížnosti na ignorování zákonů českými nezávislými a přetíženými soudy vyřizují.
