Proč vlastně chcete kandidovat na prezidenta, když vaše šance jsou zhruba takové jako naděje Filipín vyhrát mistrovství světa ve fotbale? Možná ještě menší...
Myslíte? Filipíny přesto fotbal hrají, že?
Takže je pro vás prezidentská kandidatura zábava?
Řekl jsem už mnohokrát, že se životem bavím. Každý mužský je přiměřeně ješitný. Jestliže vás osloví třetí největší politická strana, tak to berete jako určité vyznamenání a závazek. Jdu do toho s plnou vervou.
Překvapila vás ta nabídka?
Ano. Nevím, proč si na mě vzpomněli. Říkal jsem totiž, že už nikdy v žádné straně nechci být. Možná komunisté chtějí demonstrovat určitou obrodu tím, že za ně kandiduje nezávislý. Jejich důvody neznám a ani jsem po nich nepátral.
Obrodila se podle vás ta strana?
Když jsem byl na jejich mítinku, nepřipadalo mi to tak. Řekl bych, že přemýšliví lidé se obrodili. Ale členská základna stále nechápe, o co jde.
A vedení už ano?
Jsou tam velice přemýšliví lidé, pan Ransdorf nebo pan Grebeníček.
Sháníte podporu i u jiných stran, než jsou pouze komunisté?
To není moje práce, to je práce strany, která mě nominovala. Ale když tvrdíte, že se mé šance rovnají možnosti vítězství Filipín na mistrovství světa ve fotbale, řekl bych, že nikdo ze stávajících kandidátů nemá příliš velké šance na zvolení.
Tak proč jdete do předem prohrané bitvy?
Mužská ješitnost každého k něčemu vede. Já skutečně cítím vnitřní potřebu vyjadřovat se k záležitostem veřejného zájmu. Myslím, že mám co říct.
Co byste nám tedy chtěl říci jako prezident?
Chtěl bych se vyjádřit k věcem, které umím. K zásadní reformě justice, ke znovuzavedení prokuratury ve všech směrech, hlavně v tom, že prokuratura by měla být nezávislá na výkonné moci.
Kdo by tvořil váš tým?
Jako prezident bych se samozřejmě obklopil odborníky ve všech oblastech, abych nekafral do něčeho, čemu nerozumím. V zahraniční oblasti by to byl třeba Jiří Mucha, dnešní velvyslanec ve Štrasburku. Mám i tipy v jiných oblastech.
Koho?
To už by bylo příliš, zatím jsem s nikým z těch lidí nejednal a nemůžu říkat jejich jména, nevím, jak by se dívali na to, že o nich mluví zrovna kandidát za KSČM. Samozřejmě moji kamarádi už mají rozdělené funkce, ale to je jenom legrace.
Celá vaše prezidentská kandidatura trochu vypadá jako reklama na vaši advokátní kancelář.
Samozřejmě. Proč ne? Co je na tom špatného?
Už ta reklama měla nějaký efekt?
Nenene. Naopak.
Kolik stojí hodina vašeho času v roli advokáta?
Více méně jedu podle tarifu. Pokud jde o zvláštní kauzy, tam účtuji smluvní ceny, které jsou mnohonásobně vyšší.
Kolik si účtujete v případech takových klientů, jakými jsou někdejší manažer H-Systému Jaroslav Vítek nebo třeba bývalý tajemník Jana Kavana Karel Srba?
Je to ve statisících.
Myslíte si, že byste jako prezident vydělal víc?
Nedomnívám se.
Zveřejnil byste jako prezident soupis svého majetku?
Samozřejmě. Já už jsem to jednou udělal - při prověrce NBÚ.
Proč si myslíte, že by 13 let po revoluci měl mít tento stát prezidenta, kterého nominuje komunistická strana?
Proč by neměl?
Protože její režim země spontánně odmítla.
Myslíte, že ho odmítá stejně spontánně i teď? Myslíte si, že Severomoraváci, Severočeši, nezaměstnaní na jižní Moravě, že by stále zvonili klíči? Myslíte si, že strach z byrokratického vládnutí je jiný strach než existenční? Vy jste to nikdy neprožili a já zaplaťpánbůh taky ne.
Vy si tedy myslíte, že tihle lidé by zase chtěli dráty na hranicích a jedno Rudé právo?
O to vůbec nejde, proboha živého, copak se tam někdo chce vracet? Ale domníváte se, že jediná forma řešení je ten systém kapitalismu, který jsme zvolili my? To jsem postrádal v posledním novoročním projevu Václava Havla. Měl říci: "Měli jsme na výběr více variant, v řadě směrů jsme zvolili dobrou variantu a v řadě směrů jsme zvolili špatnou. Nezabránili jsme tomu, aby se tu vytvářela bratrství Kočičí pracky." Jenomže on do nich patří.
Do jakých bratrstev patří současný prezident?
Bratrstev Rumlů, Fendrychů a tak dále.
Co to je za bratrstvo?
Bratrstvo Kočičí pracky. Jeho zájem byla moc ve všech jejích formách. Zeptejte se třeba Jana Rumla na daňová přiznání a jeho majetek. Třeba na tu vilečku na Zbraslavi.
Odkud máte tyhle informace?
Ze soudních spisů. Od svědků. Jako advokát se dovídáte obrovskou spoustu informací.
Ověřoval jste je nějak?
Ne.
V půlce sedmdesátých let jste vstoupil do komunistické strany. Proč?
V té době jsem byl vojenský prokurátor. Přicházeli tam vojáci, kteří vystudovali práva jen dálkově. Náčelník za mnou přišel a říká: "Hele, Mirku, ty chceš, aby ti za pět deset let veleli tihle kluci? Zařídím, aby ti nabídli vstup do strany." Samozřejmě jsem to zvážil a do KSČ jsem vstupoval s tím, že budu moci ovlivňovat trestní i vazební politiku.
To je vysvětlení, na němž stála celá normalizace: když to nebudu já, přijdou ještě horší...
Samozřejmě. No, ano. Byli jsme kariéristé, byli jsme takoví. Pro vás je to jednoduché. Koneckonců dneska je v armádě kariérní řád, kariéra není přece nic špatného. Ale musíte se rozhodnout: jestli chcete jít jinou cestou, anebo jestli chcete jít odborností. Já jsem chtěl jít odborností, a proto bylo bezpodmínečně nutné, abych byl členem strany.
Žaloval jste někdy vojáky třeba za to, že měli řeči proti režimu?
Nedělal jsem politické věci. Šlo o vraždy, znásilnění, krádeže. Měl jsem svým způsobem štěstí. Problém byl v tom, že jsem do té strany vstoupil pozdě. Bylo mi už třiatřicet a tím jsem byl naprosto nespolehlivý. Když mi dneska někdo vyčítá členství v KSČ, nepřemýšlí nad tím, jak je možné, že jsem nikdy nedostal nabídku alespoň funkce ve výboru základní organizace.
Vy jste o takovou funkci nestál?
Rozhodně bych ji neodmítl, takový hrdina jsem nebyl.
Stydíte se za to, že jste byl v komunistické straně?
Naopak. Já se nestydím nikdy za nic, co jsem udělal. Já se stydím jenom za to, když jsem dělal špatné věci. Kdybych nebyl ve straně, tak spousta lidí šla do vazby, a to nezákonně. Ani v jediné věci, kterou jsem žaloval já nebo moji podřízení, nebyli obžalovaní po listopadu rehabilitováni.
V Respektu jste řekl, že byste dal milost svému klientovi Karlu Srbovi, obžalovanému z příprav vraždy novinářky. Dal byste milost i některým svým dalším klientům?
Většině nikoliv.
