Nikdo nechce nastolit režim, jaký má Castro na Kubě, aby se rozsudky smrti vykonávaly do dvou dnů, nebo týrat nemocného důchodce. Co je moc, je však příliš.
Tady totiž nejde jen o pomýlenost jedné soudkyně ani o drzost komunistického veterána. Je to signál o katastrofální neschopnosti celého systému.
Nemusí to přece být jen obviněný Grebeníček senior. Představme si na jeho místě nějakého vraha nebo trýznitele či velkozloděje. Pokud si takový lump usmyslí, že se bude vyhýbat soudu, má to snadné. Čas od času pošle nějaký ten fax, že zrovna není ve formě.
Jak vidíme, projde mu to.
Předstírejme, že se divíme Aloisi Grebeníčkovi. Lpí na něm podezření třeba z takovýchto nehezkých věcí: "Grebeníček proslul především svými elektrickými vložkami. K nohám zasunul lžíci na boty a přes ni se do chodidel pouštěl proud tak dlouho, dokud se vyslýchaný v bolestech nesesunul k zemi."
Já být na jeho místě, nenechal bych si takové nactiutrhání líbit. Otravoval bych před vstupem do soudní síně a dožadoval se vášnivě vstupu, abych se mohl očistit.
Údiv je to však předstíraný. Grebeníčkovi nikdo soudný nevěří. Jen ten nesoudný soud asi ano. Divíme se však doopravdy soudu, že sebou nechá tak pohrdat.
Je soud neschopný, podplacený, sympatizující s Grebeníčkem konkrétně nebo s komunisty obecně? Nebo je v zajetí systému, který vytvořili lidé neschopní, podplacení nebo sympatizující s komunisty či jinými zloduchy?
Když si podnikatel Mach postěžoval, že ho zavřeli, bylo to pohrdání soudem. Možná má vlastně Grebeníček pravdu. Proč si takového soudu vážit?
