Šíbování s židličkami, prestiží a výkladem ústavy je jedna věc. Ale pravdu má Václav Klaus.
Pro politickou kulturu v zemi svým vzdorem udělal, co mohl. David Rath, ať už si osobně o Klausovi myslí cokoli, by neměl výhradu hlavy státu ignorovat. Je správná.
Šéf nepolitické profesní komory zkrátka nemůže být současně i členem výsostně politické vlády.
I pozastavení funkce u lékařů, které Rath nabídl, je jen obkličkou jasného střetu zájmů. Pozastavené prezidentování je totéž jako pozastavené těhotenství. Na šéfovské lékařské židli by tak jako tak visela cedulička "Nesedat, reservé Rath".
Proč vůbec tolik humbuku kvůli souběhu (třebaže pozastavenému) dvou funkcí? Na dvou židlích u nás přece sedí zadek kdekoho vlivného. Proč zrovna u Ratha to tolik vadí?
Protože lékaři jsou v komoře povinně. Jinak nesmějí léčit, i kdyby měli pět doktorátů a atestací z prestižních univerzit.
Všichni by teď museli v komoře držet židli politikovi prosazujícímu představy ČSSD - i když s nimi třeba nesouhlasí. A nechce se věřit, že by se lékaři, vzdělaní lidé, nechali takhle vodit na nitkách.
I pozastavený prezident Rath by byl stále duší jedné zájmové skupiny, které se ve zdravotnictví perou o dvě stě miliard. Ministr by jim však měl dělat rozhodčího a dbát především o zájmy pacientů a daňových poplatníků.
Má tedy kontroverzní Rath vůbec šanci být ministrem, který prospěje i nám, pacientům, občanům? Má. Občanům prospěje, vzdá-li se funkce prezidenta komory. Pacientům, přesvědčí-li ČSSD o nutnosti reforem.
Ale především: odpovědný politik nezačne vládní kariéru tím, že kvůli čistě osobním ambicím vyvolá kolem sebe ničivou bouři.
