Postihování občanů, kteří si nevyplejí zahrádku, příkaz mít cizojazyčné nápisy na obchodě polovičním písmem. Některé jsou hloupé, jiné zbytečné, nebo dokonce nezákonné.
Co vede místní veličiny, které by přece měly být blízko lidu, k takovým zkratům? Možná je to nutkání být něco jako druhý Giuliani a pořádně si zavládnout. Třeba tvůrci považují druhé lidi za nesvéprávné ubožáky, kteří by jinak každodenní život na ulici bez pomoci vrchnosti nezvládli.
Možná někteří činitelé trpí skrývanými literárními ambicemi a jinak se jim zatím nepodařilo svou satiru publikovat. Je tu však možný i druhý pohled. Absurdita totiž může být reakcí na bezmoc prosadit některé normy běžného lidského, občanského nebo sousedského chování.
Vždyť jsou skutečně lidé, které nebaví celý den poslouchat poňafávání psů před hostincem, nebo se dokonce kolem nich plížit dovnitř na skleničku. A jak se zbavíte slepičího kdákání od souseda nebo podivné zpustlé bytosti, která s lahváčem v ruce močí pod okny dětského pokoje?
Hranice, kdy se snaha o zajištění fungujícího života v obci změní v šikanování a blázinec, je velmi tenká. Největší nesmysly totiž vznikají tam, kde se logika dotáhne důsledně až do samého konce. Velmi hořkého konce, jak vědí čtenáři Švejka.
Útěchou může být, že řadu absurdních předpisů najdeme na celém povrchu zeměkoule. Dobrou zprávou pak je, že svérázná literární tvorba místních činovníků poslední dobou prý poněkud polevuje. Už jim docházejí nápady, nebo přibývá moudrosti?
