Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nepokračujme v praxi StB

  1:00aktualizováno  1:00
Projekt "otevřené minulosti", představený ministrem vnitra Ivanem Langerem, má znamenat odtajnění a internetové zpřístupnění 17 kilometrů archivů Státní bezpečnosti. Prý pouze pár centimetrů spisů by mělo zůstat utajeno z důvodu ochrany bezpečnosti státu.
Vytvářejme lepší podmínky pro studium českých dějin, ale nepřikazujme těm, kteří píší o historii, nad čím mají bádat a kam mají dospět.

Vytvářejme lepší podmínky pro studium českých dějin, ale nepřikazujme těm, kteří píší o historii, nad čím mají bádat a kam mají dospět. | foto: Radek KalhousMF DNES

To vypadá pěkně. Ať se všichni všechno dozvědí a lidé si to už nějak přeberou.

Jenže sedmnáct kilometrů spisů si běžný člověk jen tak nepřebere. Také proto se zřejmě mluví o vzniku nové instituce – Ústavu paměti národa, který by všechny tyto informace zpracovával a interpretoval.

A hned vznikají dva základní problémy: jak zajistit opravdu nezávislou, politicky nepředpojatou interpretaci faktů a zároveň odpovídající ochranu osobních dat.

Absolutní zveřejnění všeho je v civilizovaném prostředí, které respektuje důstojnost osoby, nemožné.

Není jasné, jak může ministr Langer spustit podobnou lavinu a přitom se nedostat do sporu s Listinou základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku a ve které se praví, že "každý má v této zemi právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě".

Ve jménu tradice
Lidí postižených podobným zveřejněním by byla zákonitě řada včetně těch, kteří byli oběťmi pronásledování, kteří se ve spisech ocitli i náhodně. Právě totalitní režim podobná práva pošlapával a způsoboval, že se v něm člověk ani v soukromí nemohl cítit jako soukromá osoba.

Nelze připustit, abychom po osmnácti letech na tuto praxi Státní bezpečnosti navazovali.

Když navštívíte například Gauckův ústav v Německu, zjistíte, že do archivů můžete nahlédnout jen omezeně, a pokud splňujete určité podmínky. Konkrétní spis dostanete, pouze pokud jste obětí nebo když v dané oblasti bádáte.

Některé informace mohou být přístupné také jen pro instituce, které vyžadují bezúhonnost pro jisté funkce. Pravidla jsou opravdu přísná, řada jmen je začerněna, rozsah z toho, co je vám poskytnuto, je stanovován individuálně a můžete do svazku pouze nahlédnout.

Celý systém nedovoluje, aby se například bulvarizovaly informace ze života známých osobností, aby se veřejně zneužívalo dat a událostí vytrhaných z kontextu. U nás ani dnes podobná pravidla na práci s archivy neplatí.

Poslední novela zákona o archivnictví je předmětem ústavního sporu. Ještě ani nedošlo k tomu, co slibuje ministr Ivan Langer, a už se ukazuje, jaká rizika s sebou volná hra s údaji v archivech Státní bezpečnosti nese.

Někdejší řídící důstojníci Státní bezpečnosti dnes loajálně pomáhají ministerstvu vnitra usvědčit bývalé spolupracovníky před soudy.

Pohodlné alibi
Některá jména jsou dnes vytahována na pranýř jako králíci z klobouku. Není jasné, jestli to povede k lepšímu pochopení minulosti. Možná se zde spíš poskytuje pohodlné alibi většinové společnosti.

Nepozoruji, že by výrazně rostl obdiv vůči těm, kteří včerejšímu socialistickému režimu dokázali vzdorovat. Dnes zbožňujeme úspěch a většina by si asi znovu nad chováním disidentů ťukala na čelo.

Mnoho se nemluví o tom, že socialismus poznamenal významně také ty, kteří se Státní bezpečností nic společného neměli. Režim měl své metody – výběr na vysoké školy, omezení cestování do zahraničí, rituály poslušnosti.

O tom všem si v zadání pro práci nového Ústavu paměti národa nepřečteme nic.

Obsese archivy Státní bezpečnosti nemusí vůbec pomáhat pochopit, jak to v našem socialismu většinově fungovalo. Proto tvrdím, že politici nemají co mluvit historikům do jejich řemesla.

Je řada způsobů, jak pomoci vědě o historii. Můžeme posílit prostředky na granty, investovat do stávajících ústavů, zkvalitnit výuku historie na školách.

Vytvářejme lepší podmínky pro studium českých dějin, ale nepřikazujme těm, kteří píší o historii, nad čím mají bádat a kam mají dospět. Protože, jak napsal Paul Valéry: "Duch je skutečným duchem jen tehdy, když vane, kam chce."

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Předseda Pirátů Ivan Bartoš  odevzdal svůj hlas ve volbách do Poslanecké...
Politici už odvolili. Člen komise v Pardubicích se musel převléci

Češi po čtyřech letech vybírají poslance. V první den voleb dorazily více než dvě pětiny voličů. Hlasovací lístek odevzdali i předsedové politických stran....  celý článek

U brněnské hvězdárny spadl podivný objekt.
Chci je oškubat, přiznává youtuber. Na dotaz o UFO radnice musí odepsat

Provokující český youtuber s přezdívkou MikeJePan zasypal radnice měst nejen v Libereckém kraji dotazy na výskyt UFO. Smyslem jeho aktivity ale není dozvědět...  celý článek

AYANA Resort and Spa, Bali
Češi na Bali marně čekali na volební průkazy, zatoulaly se neznámo kde

Sněmovních voleb se účastní i tisíce Čechů v zahraničí. Minimálně čtyři z nich, kteří přechodně žijí na Bali, ale nakonec nebudou moci hlasovat. Jejich...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.