Ale stejně jsem to odkládal a odkládal, až jsem na to zapomněl a už bylo pozdě. Ale teď jsem se k tomu vrátil. Poněvač mne přemluvila má povinnost, kterou cítím. Povinnost, že bych i já měl být u něčeho takového. Co pomůže mne samotnému k pochopení mého jednání.
A není právě toto, co jsem popsal, to češství. Že nepočítáme s tím, že se s námi počítá, i když bychom hrozně rádi. V hloubi duše bychom chtěli, aby se s námi počítalo. Aby někdo chtěl se o mne zajímat. O toho človíčka, který je možná Čech a možná z České republiky. Ale hlavně je to člověk, který chce. Chce tak, že stejně nedokáže se přinutit k činu. K pokusu. A pak je právě pozdě. Ale jak si uvědomí to, že je pozdě, zmocní se ho povinnost vše napravit a udělat to, co měl udělat už před těmito jedenácti řádky a čtrnácti dny a MYSLET A NELENIVĚT.
ČESKÁ VIZE89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti. Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Jacquesa Rupnika, Jiřího Gruši a Václava Bělohradského v Kabinetu Havel 19. listopadu. Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o.s. pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy. |
