Někdy nevím, proč vlastně píšu. Lidi jsou slepí, každej si stejně vyčte, co sám chce číst, takže vlastně ani nevím, proč někdo něco čte.
A teď haiku: Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem. Je to haiku starodávné. Nikdy jsem nechápal, co vlastně říká. Cibule, křen, že někdo nechce platit?
Teď už vím, že je to haiku o stravenkách, které vyvolávají tolik vášní a o které nyní bojuje parlament. Obhájci stravenek říkají, že je to kvůli jídlu, kvůli lidem, aby se dobře najedli a byli šťastní. Pomáhá to také chudším, aby se k jídlu dostali.
Je to vymoženost pro pracující. Když je něco vymoženost, která má pomáhat chudým, měli by chudí lidé popadnout peněženku a pevně ji držet. Případně, je-li to možné, rychle utíkat pryč od vymoženosti.
Pro chudé lidi se dělají různé slevy, stravenka k nim patří a pravdu mají ti dva slavní komici, kteří říkali: Nechci slevu zadarmo.
Stravenka je takový účinný trik: myslíte si, že vám něco dali, a oni vám přitom něco vzali. Užitek ze stravenky nemají chudí, kteří je proměňují na jídlo a alkohol, nýbrž bohatí, kteří ty stravenky organizují.
Za šíbování potištěnejma papírkama si počítají pěkné provize, které by nebyly, kdyby nebyly stravenky a lidi, co z nich bohatnou. Ale vykládejte to lidem, kteří o blaho chudých pečují, umlátí vás vejkladama o péči pro chudé jedlíky. Zámožní stravenkáři mezinárodního formátu nikdy nedopustí, aby toto odírání chudých skončilo.
Pro bohaté je i regulované nájemné. Bohatí ho dosyta užívají, a když už si pořídí dům, pronajmou ty regulované byty chudákům za drahé netržní spekulativní peníze. Čím déle se udrží regulované nájemné, tím víc bohatí zbohatnou a tím déle budou chudí solit černotržní nájemné.
Nebo bohatí starci – platí v tramvaji polovinu. A tak dál. Stravenka je zřetelný symbol komunismu, socialismu a ostatních nástrojů pro bezohledné páchání dobra na chudých lidech.
První stopy stravenek naleznete už v díle Marxově. Snaha lidí pomáhat chudým je neutuchající a vždy končí stejně – chudý je obrán a ještě je rád.
Sám marxismus je něco jako stravenka: pod záminkou pomoci lidem jim způsobuje chudobu. Čím jsou lidé chudší, tím víc marxismu se jim ordinuje, aby byli ještě chudší. A lidi to těší a žádají zase ještě víc marxismu, aby byli ještě chudší.
Žerou cibuli, křen, něco zapřou a radují se jako děti, že jim stravenkáři dali kus papírku na slevu, za kterou platí drahé peníze.
Kdo tomu nerozumí, ať si vzpomene, že auta kdysi komunisti taky přidělovali za papírky (poukazy) nesmírně levně. Každý se mohl radovat, jak jsou auta levná a jak je systém spravedlivých poukazů výhodný. Nikoho nezarazilo, že auto skoro nikdo nemá, že auto je nesmírný přepych, který se dá získat hlavně za strašlivě velké peníze na černém trhu polotajně.
Ničivá síla stravenek je mnohem menší než ničivá síla marxismu. Většina lidí žije bez nich. Jen díky tomu máme kde jíst a ceny jídel jsou dostupné různě pro různé kapsy. Každý si najde svou hospodu.
Kdyby argumentace stravenkářů socialistů byla správná, měli bychom mít stravenky všichni. A na této pomoci chudým by bohatí zase pěkně vydělali. Seděli by na žocích s penězi a vesele by žvatlali: pečuji o pracující, nedám jim ublížit. A chystali by nový plán: zlevněný drahý telefon na poukaz.
A teď haiku: Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem. Je to haiku starodávné. Nikdy jsem nechápal, co vlastně říká. Cibule, křen, že někdo nechce platit?
Teď už vím, že je to haiku o stravenkách, které vyvolávají tolik vášní a o které nyní bojuje parlament. Obhájci stravenek říkají, že je to kvůli jídlu, kvůli lidem, aby se dobře najedli a byli šťastní. Pomáhá to také chudším, aby se k jídlu dostali.
Je to vymoženost pro pracující. Když je něco vymoženost, která má pomáhat chudým, měli by chudí lidé popadnout peněženku a pevně ji držet. Případně, je-li to možné, rychle utíkat pryč od vymoženosti.
Pro chudé lidi se dělají různé slevy, stravenka k nim patří a pravdu mají ti dva slavní komici, kteří říkali: Nechci slevu zadarmo.
Stravenka je takový účinný trik: myslíte si, že vám něco dali, a oni vám přitom něco vzali. Užitek ze stravenky nemají chudí, kteří je proměňují na jídlo a alkohol, nýbrž bohatí, kteří ty stravenky organizují.
Za šíbování potištěnejma papírkama si počítají pěkné provize, které by nebyly, kdyby nebyly stravenky a lidi, co z nich bohatnou. Ale vykládejte to lidem, kteří o blaho chudých pečují, umlátí vás vejkladama o péči pro chudé jedlíky. Zámožní stravenkáři mezinárodního formátu nikdy nedopustí, aby toto odírání chudých skončilo.
Pro bohaté je i regulované nájemné. Bohatí ho dosyta užívají, a když už si pořídí dům, pronajmou ty regulované byty chudákům za drahé netržní spekulativní peníze. Čím déle se udrží regulované nájemné, tím víc bohatí zbohatnou a tím déle budou chudí solit černotržní nájemné.
Nebo bohatí starci – platí v tramvaji polovinu. A tak dál. Stravenka je zřetelný symbol komunismu, socialismu a ostatních nástrojů pro bezohledné páchání dobra na chudých lidech.
První stopy stravenek naleznete už v díle Marxově. Snaha lidí pomáhat chudým je neutuchající a vždy končí stejně – chudý je obrán a ještě je rád.
Sám marxismus je něco jako stravenka: pod záminkou pomoci lidem jim způsobuje chudobu. Čím jsou lidé chudší, tím víc marxismu se jim ordinuje, aby byli ještě chudší. A lidi to těší a žádají zase ještě víc marxismu, aby byli ještě chudší.
Žerou cibuli, křen, něco zapřou a radují se jako děti, že jim stravenkáři dali kus papírku na slevu, za kterou platí drahé peníze.
Kdo tomu nerozumí, ať si vzpomene, že auta kdysi komunisti taky přidělovali za papírky (poukazy) nesmírně levně. Každý se mohl radovat, jak jsou auta levná a jak je systém spravedlivých poukazů výhodný. Nikoho nezarazilo, že auto skoro nikdo nemá, že auto je nesmírný přepych, který se dá získat hlavně za strašlivě velké peníze na černém trhu polotajně.
Ničivá síla stravenek je mnohem menší než ničivá síla marxismu. Většina lidí žije bez nich. Jen díky tomu máme kde jíst a ceny jídel jsou dostupné různě pro různé kapsy. Každý si najde svou hospodu.
Kdyby argumentace stravenkářů socialistů byla správná, měli bychom mít stravenky všichni. A na této pomoci chudým by bohatí zase pěkně vydělali. Seděli by na žocích s penězi a vesele by žvatlali: pečuji o pracující, nedám jim ublížit. A chystali by nový plán: zlevněný drahý telefon na poukaz.
