I malý střet zájmů je střetem zájmů. I okresní zneužívání funkce pro privátní prospěch je zneužíváním. Otravují vzduch, porušují pravidla rovné soutěže. Ničí důvěryhodnost politiky i hospodářskou prosperitu. V městečku stejně jako v impériu.
Korupčním myšlením a jednáním je země nasáklá odspoda nahoru. Průpovídka "co není zákonem zakázáno, je povoleno" patří k nejužívanějším alibismům všech vypočítavců v službách veřejných. Lhostejno, zda sedí ve vládě nebo na radnici. Máme však pro jejich bohorovnost přidělávat další zákony?
Je nutné připisovat nové a nové paragrafy vypočítávající, že starosta nesmí přihrát zakázku vlastní firmě, podstarosta nesmí zadat školní obědy vývařovně manželky...? Zakážeme všem v politice podnikat? Jen když uvěříme, že zákony mění mravy lidí, a čím víc zákonů, tím víc mravnosti. V zákonech čest politiků ukryta není. Je buď v nich, nebo v tlaku občanů, voličů.
Nenuťme proto obecní radní a poslance, aby prodávali své podniky. Kdo by pak v městě, v kraji chtěl poslancovat? Nuťme je svou pozorností vůči věcem veřejným k jisté míře vkusu či řekněme slušnosti. Nuťme je zveřejňovat každé jejich rozhodnutí. Zákon o ochraně hospodářské soutěže už platí, můžeme s ním porovnávat jejich činy. Nikdo jiný za nás tohle neobstará. Vyžírkům se daří především tam, kde se nikdo nedívá a nestará.
Pěknou inspirací pro naše veřejné činitele by mohli být islámští bankéři. Sebemenší podezření, že si přišli na zakázaný úrok, je vede k tomu, že nevsednou ani na dlužníkova osla, nepojedí u jeho stolu. Tak přísní k sobě naši politici být nemusí.
Ale pokud hrají do rodinné kapsy a zneužívají moci, vyhoďme je rychle ze sedla.
