Podpoří rodiny s dětmi a venkov. Nejzajímavější téma je sociální systém.
Nelze očekávat zásadní změny, ale lze počítat s jeho zjednodušením a s tím, že bude lépe odrážet stav veřejných financí.
To jsou všechno ušlechtilé věci, ale vynalézavý politik by dodal i další, například vymahatelnost práva nebo omezení počtu mrtvých při autonehodách, nehledě k zvýšení porodnosti.
I když je těch témat dost, nic to neříká, jak na ně vláda půjde. Cestou Škromacha, nebo Němce? Pokračovat v reformě veřejných financí? V které? Té Špidlově, co kvůli ní Špidla padl, ačkoliv její přínos pro zmenšení státního dluhu byl zanedbatelný?
V jiné? Co to znamená zlepšovat podnikatelské podmínky? Zdanit pořádně bohaté? Zkrátka - první přiblížení k vládní shodě neznamená nic. Kam se neokoaliční představa o vládě bude ubírat, dozvíme se asi později.
Před Špidlou se budou pánové muset poklonit: jinou domluvu než on, chtějí-li mít vládu, nevymyslí. Aby k tomu našli shodu a zároveň tu shodu prodali jako novinku, budou muset vyvinout velkou míru novořeči.
Mistrem tohoto nejazyka je právě příští předseda se svým vysvětlením, co čeká sociální systém: žádné změny (ujištění pro staromilce) krom změn (pro novomilce). Že má sociální systém odrážet stav veřejných financí, je radikální novinka.
Novinkou může být i jeho zjednodušení. Ale může také znamenat cestu zpět, kdo to teď ví. Ani poslanecké bianko podpisy nejsou prý bianko. Když se Gross s nikým nedohodne, nebudou závazné.
Když se dohodne, závazné budou, ale zavazovat k ničemu nebudou. To poslední je možná hlavní smysl koaliční vlády. Všechny tři partaje chtějí do vlády, ale žádná nechce do zajetí. Vznikne-li tato nesourodá vláda, čekají nás dva roky nesmyslných půtek tří slábnoucích diadochů.
