Nejsme jedinou zemí, která postavila svůj vzestup právě na nich. Jižní Asie a především Irsko jsou dnes už učebnicové příklady. Nesbalí však s koncem daňových prázdnin kufry za levnější pracovní silou či vyššími úlevami? Vrátí se nám tahle velkorysá podpora? Lákat cizí kapitál se vyplácí.
Za chybné upřednostnění české cesty před zahraničními investory na začátku devadesátých let platíme dodnes.
Udržet nadnárodní firmy i po konci daňových prázdnin není vůbec snadné. Špičkoví investoři stavějí továrny mimo své mateřské země proto, že taková výroba je výrazně levnější. Jsou to chladně kalkulující kapitalisté. Pokud zjistí, že jinde je to výhodnější, přestěhují se tam.
Dělníkům v rakouském Traiskirchenu, odkud před lety stěhoval gumárenský kolos Continental svou továrnu do Otrokovic, nepomohlo ani přivazování ke strojům. Continental dnes již pošilhává dál na východ...
V soutěži o přízeň takových firem se musí nabízet víc. Být levnou dílnou Evropy je jen pomíjivý úspěch. Irsko dokazuje, že jedinou cestou je investovat do vzdělání a informací a nabídnout těmto firmám sofistikované odborníky. Nejen dělníky dávající dohromady několik málo součástek.
Daňové prázdniny pro většinu špičkových investorů v Irsku už skončily. Oni však zůstávají. Irská vláda dokázala chytře využít bohatství, které jí investoři přinesli. Starala o vzdělání, ekologii, rozvoj informačních technologií. Irsko zůstává atraktivní pro firmy, po nichž touží každá země. u nichž je jistota, že se nezdrží jen pár let.
Jestli se nám mají zahraniční investice skutečně vyplácet, je právě irská cesta jednou z mála možností. Stále ještě máme pověst země s levnou pracovní silou. Nízkými platy však nemáme šanci konkurovat dlouho. Místo velkorysého rozhazování v nejrůznějších sociálních dávkách a nekonečném oživování neoživitelných firem by měl stát raději zaplatit kvalitní vědu, výzkum a školství.
Jen tak se tady místo pouhých montážních linek budou stavět vyspělé fabriky a výzkumná centra. Ty jsou závislé na lidech. Stěhují se hůř než hliníkové haly a stroje.
