Není křeček jako křeček

- Křeček je oblíbeným dárkem typu "šramotící překvapení v krabičce" - už proto, že se mu dobře daří i v malém panelákovém bytě. Pod laickým pojmenováním křeček může ovšem z takové krabičky vyskočit ledacos. Vstoupíte-li do obchodu se zvířaty s přáním koupit křečka, nemělo by vás překvapit, když vám prodavač nabídne výběr z několika ne zcela si podobných zvířátek.

Křečíci rodu Cricetulus, jako například tento křečík daurský (Cricetulus barabensis) se podobají spíš myškám než křečkům. Při kontaktu s člověkem se chovají klidně a mírně, k sobě navzájem však dovedou být značně agresivní, proto jich nikdy nechovejte víc pohromadě. Zejména samice často napadají samce, dokonce i v době říje. V takovém případě musíte pár okamžitě oddělit, jinak riskujete, že se mláďat nedočkáte nikdy: rozzlobené samičky totiž s oblibou vykusují samcům varlata.

Křečík Roborowského (Phodopus roborowskii) je jedním z nejmenších hlodavců na světě. Je velice neposedný, proto není příliš vhodný jako kamarád pro děti. Všichni křečíci rodu Phodopus však mají jinou chovatelskou přednost: jsou to pospolitá zvířata, takže jich můžete chovat víc v jedné ubikaci, aniž byste se o ně museli bát.

Rozhodnete-li se pro křečka zlatého (Mesocricetus auratus), máte na výběr okolo sta forem, které se liší především barvou a typem srsti. Jednotlivé formy mají většinou anglické názvy (na obrázku Long-Hair Silver Blue). Chováte-li víc zlatých křečků (na formě nezáleží), ubytujte je odděleně, jinak si mohou vážně ublížit. I když je chcete rozmnožit, nenechávejte samici u samce déle než čtyři dny.