Už kolem jedenácté se na webu squatu www.milada.org objevilo dramatické: "Milada volá o pomoc !! Dnes ráno přijeli na MILADU dvě policejní dodávky v doprovodu úředníků, hrozí VYKLIZENÍ!!! DORAŽTE KDO MŮŽETE".
Alternativnost mluvčího squatu je zjevná už z toho, že dodávky nepřijely, ale přijeli. Nekonzumní identita tudíž zůstala nenarušena. Co hrozného se však na Miladě dál dělo? Vtrhla snad do squatu zdivočelá policie, znásilnila squaterky a zmlátila squatery? Vyházeli policisté z oken squatu squaterské postýlky? Či snad, jak bývá někdy zvykem, žoldáci režimu squatery vyhnali z budovy a vchod zazdili?
Ne! Bylo to ještě horší. Otřesné. Ve čtvrtek odpoledne byla na webu Milady lakonická zpráva o tom zvěrstvu: "On-line info z Milady, 16. 10. 13:00 Policajti s úředníkama už odtáhli, bylo jich tu asi patnáct. Vyházeli bordel z okolí baráku do konťáku včetně pár osobních věcí obyvatel Milady.“
Ano, čtete správně. Systém zašel tak daleko, že squaterům uklidil. Je to nepřijatelný zásah do lidské svobody, který je třeba se vší rázností odmítnout jako agresi státu na alternativcích ze squatu. Žít ve špíně je jejich nezcizitelné právo, které jim konzumní společnost a režim nesmí upírat.
Pokud se proti takové státní represi, jakou byl úklid kolem squatu Milada, okamžitě nezakročí, pokud proti ní nevystoupí občané i lidskoprávní instituce, bude další vývoj s největší pravděpodobností následující: jednoho krásného rána u Milady zabrzdí několik policejních dodávek, z nich vyskáčou policisté a punkáče ze squatu bez slitování umyjí.
A toho by se snad, jak upřímně věřím, nechtěl dočkat nikdo z nás.
