Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nemusíte se těšit, ale proč se hned bát

  0:01aktualizováno  0:01
V tomto komentáři musím být osobní. Patřím k lidem, kteří se na půlnoc z pátku na sobotu těší jako dítě na vánoční dárky. Magická noc, kdy se na Petrových kamenech prohánějí čarodějnice, keltský Beltine, který končí vládu zimy nad střední Evropou, dostávají smysl.

Čarodějnice jsou spáleny, jaro se vrací mezi ruiny a kopřivy.

První květen už není Svátkem práce (práce není žádný svátek) ani svátkem lásky (ta svátek nepotřebuje). Je pro mě dnem, odkdy k mému domovu patří Alpy a jižní moře.

Ve stejnou dobu bude společnost vlídných a inteligentních lidí na zahradě pražské vily zažívat přesně opačné pocity. Budou pořádat tryznu za českou samostatnost.

Brusel je pro ně symbolem zbytečných předpisů, svazování iniciativy a stavění do latě. Zatímco já budu přípitkem cosi vítat, oni se budou loučit. Zatímco ve mně budou převažovat naděje, v nich obavy a trpkost.

Pro většinu lidí patrně nebude páteční půlnoc tak citově vypjatá. Evropskou unii nechápou ani jako jaro, ani jako zlou čarodějnici, nýbrž jako nutnost - argument, že malá země nemůže vzkvétat mimo evropský trh, byl slyšet často a je naprosto nevyvratitelný.

Já budu své nadšení samozřejmě hájit, ale chápu ty, kteří mi řeknou, že je nemístné.
Je spousta věcí v unii, které jsou legrační. Třeba válka o název marmelády. Jsou věci, které jsou špatné. Například zemědělská politika, která vám vyplácí peníze jen proto, že jste rolník.

A na jiné se zas nedostane. Pokrytecké je, když velké státy pod pokličkou boje proti nacionalismu hájí své mocenské a hospodářské zájmy. Navíc je budoucnost spolku nejasná.

Má zůstat blízkým smluvním společenstvím, nebo se má vydat na cestu k nějaké formě federace? V nejbližší době se příznivci těsné spolupráce utkají s jejími odpůrci v zápase o evropskou ústavu.

Jak to dopadne, nevíme. A nevíme, jestli budeme v Evropě úspěšní. Co však víme? Unie je spolkem rovnoprávných demokratických zemí. Všem lidem v ní je zaručena svoboda (a to nejen na papíře).

Všechny normy a zákony jsou přijímány demokraticky. Soudy jsou nezávislé a lidé mohou svobodně vyjadřovat názory. Pokud suverénní stát poskytuje část svých pravomocí tomuto spolku, záleží jen a jedině na něm, zda to udělá. Česká republika to udělala v loňském referendu.

Zkrátka, můžete se mi vysmát za to, jak se do Evropy těším. Ale pokud uvěříte, že je to strašidlo, jste mnohem pošetilejší než já.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Doprava u vjezdu nového dálničního úseku D11 přes Kukleny v Hradci Králové je...
D11 stáhla kamiony ze „silnice smrti“, na kraji Hradce je klid před bouří

Dopravní situace v Hradci Králové-Kuklenách u vjezdu na nový úsek dálnice D11 připomíná klid před bouří. Podle místních je jen otázkou krátkého času, kdy ulici...  celý článek

čeština
Stát stopl kritizovanou výuku češtiny pro azylanty. Zakázku nikdo nechce

Cizinci, kteří v Česku získají azyl, mají nárok na 400 hodin češtiny zdarma. Ministerstvo školství ale bez udání důvodů ukončilo spolupráci s agenturou, která...  celý článek

František Ringo Čech ukazuje zatím svůj poslední obraz. Je nazvaný Smrt...
Miloše bych neodmítl, říká ke své kandidatuře František Ringo Čech

Vedení Strany práv občanů před dvěma týdny rozhodlo, že jejich superlídrem do podzimních voleb bude hudebník František Ringo Čech. O pomoc ho prý požádal...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.