Reakce jsou smíšené. Většina zaměstnanců však požadavek odmítá a odsuzuje formu, kterou ředitel zvolil. Situaci projednávaly i odborové organizace. Svým členům doporučily, aby nic nedávali s tím, že je na každém jednotlivci, jak se rozhodne.
„Peníze jsou určitě potřeba, ale s tímto způsobem nesouhlasím a nic dávat nebudu," říká jedna ze zdravotních sester. Její kolegyně dodává: „Pokud by to bylo jinak podané, tak bych možná přispěla, ale takhle ne. Hodně lidí to odradilo a dodatečně něco vysvětlovat už je pozdě".
„Nejsem proto tomu, abychom přispěli na potřeby nemocnice, ale my už jsme nemocnici sponzorovali jedním procentem z platu, když se naše oddělení stěhovalo ze staré budovy do nové. Všeho je někdy moc," domnívá se vrchní sestra interního oddělení Milada Dufková.
Tiskopis, který po výzvě následoval a na němž se měli zaměstnanci nemocnice vyjádřit k tomu, kolik a jakou formou finanční dary poskytnou, pracovníkům svého oddělení rozdala a je na každém, jak se rozhodne. „Jak jsem se rozhodla já osobně? To bych nekomentovala," uzavírá vrchní sestra Dufková.
„Pochopili jsme to jako soukromou aktivitu pana ředitele a nechali to každému zaměstnanci ke zvážení," říká předsedkyně odborového svazu pracovníků ve zdravotnictví Jarmila Veselá. Odborářům podle ní dlouho trvalo, než se s vedením nemocnice dohodli na desetiprocentním zvýšení platů a dlouze debatovali i nad kolektivní smlouvou na letošní rok.
„Ředitel znal naše stanovisko, věděl, že bojujeme o každou korunu. Je to nehoráznost, s čím teď přišel," rozhořčuje se Veselá. „Takovéhle řešení nepovažujeme za správné. Na systému hospodaření nemocnice se jednorázovým vkladem zaměstnanců nic nevyřeší," doplňuje Pavel Franc, předseda Lékařského odborového klubu.
Obrátit se na zaměstnance a žádat je o finanční dar pro nemocnici, ředitele Jaroslava Soukupa vedla snaha získat další peníze na rozvoj zdravotnického zařízení, protože jeho zadluženost v současné době činí řádově sto milionů korun.
„Chtěl jsem pomoci nemocnici a ne jí ublížit, jak to dnes z reakcí vypadá. Je to netradiční, ale není to nic proti ničemu a už vůbec ne proti lidem," obhajuje svoji aktivitu Soukup. „Když si dokážeme sami sobě něco dát, potom o to můžeme požádat i jiné. Podle mého názoru by to byl velmi pozitivní příklad pro ostatní obyvatele i firmy," vysvětluje ředitel.
Kdyby prý každý dal například sto korun měsíčně, pak to podle Soukupa nemůže nikoho položit. „Vím že ty platy jsou v některých profesích nižší, ale když se vezme výdajová struktura každého člověka denně, kolikrát se i někde zbytečně něco utratí. Za svojí myšlenkou si stojím, tohle se praktikuje i ve vyspělých zemích světa," říká ředitel s tím, že zřejmě někteří jeho výzvu pochopili jinak než byla míněna.
V žádném případě prý ani nechtěl, aby se lidé vzdali celého třináctého platu. Paradox je ovšem v tom, že zaměstnanci se třináctého platu vzdát nemohou, ani kdyby chtěli. Podle zákona jim totiž musí být v každém případě vyplacen. „To jsem ale v době, kdy jsem dopis psal, ještě nevěděl," vysvětluje ředitel nemocnice Soukup.
Nyní už tedy nežádá zaměstnance, aby se vzdali třináctého platu, ale aby určitou finanční částkou na rozvoj nemocnice přispěli. Výzva je podle něj jednorázová a myšlena jako dobrovolný příspěvek s tím, že zaměstnancům, kteří nepřispějí, se rozhodně nic nestane. „Vím, že někteří už v minulosti přispěli, ale myslel jsem si, že tohle by bylo v gigantičtějším rozměru, se kterým se dá i dobře naložit," říká Soukup.
I přes prvníí rozpaky a nesouhlas údajně někteří ze zaměstnanců nemocnice, podle Soukupa je to rozumný počet lidí, přece jen žádost ředitele vyslyšeli. Kolik lidí ale přesně peníze dalo a jakou částku se již takto podařilo nashromáždit, ředitel odmítl prozradit, protože slíbil že sumarizaci udělá zhruba za tři měsíce a s výsledky nejprve seznámí právě zaměstnance nemocnice.
Ve své snaze přilepšit nemocnici má Soukup také podporu svého zřizovatele. „Ředitel se snaží jak může, aby pomohl vnitřnímu stavu nemocnice. Jeho postup schvaluji, ale chápu i to, že většině zaměstnanců je bližší košile než kabát," říká přednosta okresního úřadu František Jonáš. Míní tím fakt, že průměrný výdělek třináct tisíc korun za první čtvrtletí letošního roku znamená, že platy zaměstnanců v třebíčské nemocnici jsou nejnižší v rámci jižní Moravy i v celé zemi. Podle Soukupa to ale není o mnoho, řádově o několik stokorun.
