Poměrně rozšířený nešvar referování při vizitách (což však mnozí za žádný nešvar ani nepovažují) přitom může nemocnici vyjít poměrně draho.
Padesát tisíc korun pro lékaře, který sdělil intimní údaje. Deset milionů pro nemocnici. V krajním případě i pět let vězení pro toho, kdo promluvil.
Až takto tvrdý může být platný zákon o ochraně osobních dat a trestní zákon. "Poměrně běžná praxe v nemocnicích se může stát časovanou bombou, až si to lidé uvědomí," varoval právník České lékařské komory Jan Mach.
Sám se účastnil projednávání případu, kdy primář gynekologie v dobré víře probíral s pacientkou její perspektivy v plození dětí. Jenže na pokoji byly i dvě "vyhlášené okresní drbny". V tomto případě se pacientka spokojila s omluvou.
Lékaři říkají: Dostát zákonu na sto procent zřejmě nedokážeme. "Je to drsné. Vlastně bychom museli mít samé jednolůžkové pokoje," upozornil přednosta 2. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Michael Aschermann.
"Je pravda, že 999 pacientů z tisíce si stěžovat nebude. Ale i jeden případ stačí, aby zkomplikoval lékaři život," podotkl Mach.
Soukromí v nemocnici? Jen na papíře
Co je mi doktore? ptají se pacienti při vizitě. A lékaři obšírně odpovídají. Riskují. Za prozrazení osobních údajů v přítomnosti spolupacientů hrozí lékaři pokuta 50 tisíc, nemocnici až 10 milionů.
Jak se cítíte? Co vás bolí? Bez podobných otázek se pohovor lékaře s pacientem na pokoji neobejde a nikdo je nebude považovat za porušení mlčenlivosti. "Avšak podrobnější informace o diagnóze a výhledu do budoucna by lékaři neměli uvádět v přítomnosti spolupacientů," upozornil Mach.
Právě on na problém upozornil - a vyvolal tím mezi personálem nemocnic vlnu zděšení. Praxe je totiž mnohdy úplně jiná a málokdo si to pořádně uvědomuje.
Co když je pacient upoután na lůžko? Ani to podle Macha není omluvou: nezbývá než ho převézt, stejně jako je převážen na různá jiná vyšetření.
"Je naopak zcela běžné, že čtyři až pět lékařů při vizitě obchází lůžka a detailně rozebírá s pacientem jeho stav, zatímco všichni ostatní to slyší," potvrzuje studentka zdravotnické školy v Praze 4, která právě absolvovala "kolečko" ve velké pražské nemocnici s jinak skvělou úrovní.
Sama byla svědkyní toho, jak lékař s nejlepšími úmysly doporučil pacientce, která se mu svěřila se zácpou, aby to "nahlas řekla při vizitě".
Problematické je to v praxi i se zachováním soukromí například při hygieně. "Mnozí lidé se nám svěřují, že se musí při nástupu do nemocnice převléknout do pyžama před ostatními pacienty na pokoji. Sama jsem při procházení jednou nemocnicí viděla, jak se pacientka převlékala před dalšími asi šesti pacienty a dveře pokoje byly otevřené, takže ji mohl pozorovat i řemeslník na chodbě. Personál chodil kolem, a nikoho nenapadlo dveře zavřít," popisuje předsedkyně Sdružení na ochranu pacientů Vladimíra Bošková.
Přitom Rada Evropy podle ní na této věci dost lpí a Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku už podobné kauzy řešil. "Nešťastně jsou řešeny i některé jednotky intenzivní péče," podotýká Bošková. "Například v Ústřední vojenské nemocnici v Praze na sebe pacienti koukají přes okénko bez závěsu, takže ranní mytí, při němž je člověk svlečen do naha, mnohdy probíhá za dozoru pacientů i personálu druhého pohlaví."
"Přitom v řadě nemocnic jsou na podobných oknech žaluzie - jenže roztažené," připojil se David Marx, člen organizace Joint Comission International, která hodnotí kvalitu nemocnic. "Neúcta k soukromí pacientů je skutečně častý a citlivý problém," řekl Marx.
A je tu ještě jedna citlivá věc: informace po telefonu. Právník Jan Mach radí lékařům, aby byli velmi opatrní. "Už se stalo, že osoba, která se vydávala za pacientovu manželku, byla ve skutečnosti sekretářkou konkurenční firmy a snažila se zjistit, jak dlouho bude dotyčný nemocen."
